Mám pocit, že snad žádná akce našeho klubu se nemůže obejít bez problémů a věčné dohady už začínají být pravidlem. Člověk by byl asi dřív překvapen, kdyby šlo všechno tak, jak má……

V 7 ráno mě budí telefon. Při pohledu z okna si říkám, že nám ten den tedy "pěkně" začíná. Prší a je zima. Počasí, do kterého by člověk ani psa nevyhnal se nemění bohužel ani cestou do Prahy, ani v průběhu dne. Po neplánovaném zdržení na dálnici přijíždíme o něco později, takže rychle instaluji kameru a registruji přitom napadení pomocníka provádějícího měření. Bohudík pes má košík a měřič je bystřejší i při druhém pokusu o napadení a v obavě o svůj vlastní chrup uhýbá. Měření se nelíbí ani dalšímu RTW, který za ukázkového vrčení dává jasně najevo, že tohle v oblibě opravdu nemá.

Po následném bezproblémovém ukončení první části bonitace, která zahrnuje průchod skupinou osob, kontrolní výstřel, vstup na váhu, kontrolu zubů, měření, statické i mechanické posouzení a "kolík" následuje přestávka, během níž začíná dosud pohodová atmosféra lehce houstnout. Jednomu z majitelů bonitovaných zvířat asi nepadl do oka figurant a dožaduje se veřejně a dostatečně hlasitě předložení dokladů o kvalifikaci. Svůj podivný požadavek doplňuje o ještě podivnější informaci o tom, že jestli ty papíry neuvidí na vlastní oči, tak "on s fenou na obranu prostě nenastoupí a hotovo". Ať se do bonitačního řádu dívám, jak se dívám, nikde tam nevidím nic o potřebné kvalifikaci pomocníků (figurantů) tak, jak mi pan P. tvrdí a jdu si poslechnout, jak vzniklou situaci vyhodnotí bonitační komise, která už v tuto chvíli mohla panu P. říct:: "dělejte jak umíte, my Vás nutit nebudeme".

Říkám si: "to ten den pěkně" pokračuje.

Náš pomocník je figurant II. třídy a tak jsem zvědavá, zda bude toto společně s ujištěním rozhodčích o vykonaném proškolení panu P. stačit, nebo zda bude na svém prohlášení o ukončení bonitace trvat. Jak se později ukazuje, byl tento incident úplně zbytečný, neboť pan P. s fenou na obrany nastoupil a nakonec k tomu ani "ty papíry" vidět nepotřeboval.

Proč někteří lidé vyvolávají neustále zbytečné provokace mi stále uniká.

Pro vyvážení něčím kladným musím podotknout, že předvedené výkony na obranách byly oproti bonitaci minulé o hodně lepší. Žádné útěky psů před figuranty, žádný nezájem, žádný bázlivý štěkot ……povahy vesměs vyrovnané dokazují i zadané povahové kódy a na převážnou většinu zákroků se diváci tváří mnohem radostněji než na podzim.

Kolem 13:00 už jsou všichni shromážděni v klubovně a bonitační komise je připravena vyhlásit výsledky a zdůvodnit případným zájemcům zadané kódy.

Po zahájení mi p. Strnad předává slovo. Předčítám výsledky, majitelé si přebírají bonitační karty a PP se zapsaným výsledkem. Někteří spokojení, někteří méně, ale tak už to chodí. Všechno jde dobře jen do doby, než se propracuji k výsledku feny pana P. - a je to tady: další problém. Majiteli se nelíbí zadaný kód A3 (dlouhá stavba těla nad 15%) - jeho fena dle tvrzení naměřené údaje nemá. Rozhodčí pro exteriér p. Tománek zdůvodňuje ve více než přepjaté atmosféře zadání tohoto kódu, což ovšem majiteli nestačí a požaduje přeměření feny. Bonitace byla však ukončena, kódy zapsány do PP a není proto co řešit. Zdá se, že se pan P. s vysvětlením rozhodčího smiřuje, což se později ukazuje jako zdání mylné, a na scénu nastupuje paní V., které má na stranu druhou problém s bonitačním kódem povahy a se slovy "můj pes rozhodně sedmičkový není" se zatím jen lehce nervózně obrací na rozhodčí z výkonu p. Golhovou. Ta podrobně vysvětluje, že nezáleží pouze na tom, jak pes kouše či nekouše, ale na celkovém projevu v průběhu akce. Následný výstup paní V. nemá pranic společného se sportovním chováním a silně mi připomíná členskou schůzi v Brně, kdy se obdobným způsobem přihlásila o slovo paní D. a předvedla hysterický výstup hodný Národního divadla. Paní V. nevadilo ani to, že přítomné její monolog zjevně nezajímá a ani na četné žádosti ze strany přihlížejících i majitelů, kteří dosud čekají na vyhodnocení, nehodlá skončit a tak mi na pokyn předsedy bonitační komise nezbývá nic jiného než dokončit vyhlášení současně s pokřikováním paní V., že za svého psa bude rozhodně bojovat. Nevím jestli z hladu, ale začíná mi být lehce nevolno při pohledu na rozlícenou dámu a dle výrazu ve tvářích odhaduji, že nejsem sama.

Další dotazy už nejsou a bonitační komise odchází do vedlejší místnosti následována panem P. a vše začíná nanovo. Křik, obviňování, urážky a dohady o stavbě těla feny pana P., ale to už si přečtěte zde………

Ani paní V. ještě "nevychladla" a tak jsem měla možnost poslechnout si její dodatek směřovaný k předsedovi bonitační komise. I tento monolog stejně jako předchozí se vymyká mému chápání a tak si odcházím dát raději po 15 minutách kafe právě v okamžiku, kdy paní V. se slovy "nedělejte ze mě blbce" prohlašuje silně podrážděně cosi o protestech, přebonitaci a stížnostech k předsednictvu.

To nám ten den "pěkně" končí.

Po cestě přemýšlím, zda by nebylo nejlepší bonitace úplně zrušit, když se lidé nehodlají se zadanými kódy smířit, zpochybňují je a žádají opakování bonitace pouze na základě tvrzení, že jejich pes sedmičkovou povahu nemá ani kdyby se rozhodčí postavil na hlavu a odstrkoval se ušima………….

Klementová Hana

Zpracovala: Klementová Hana