Jak jsme je postupně krmili, napájeli, hlídali aby byla patřičně kojena, odčervována, kontrolována poradcem chovu, otetována, naočkována a vybavena všemi potřebnými doklady, stali se z nich naši kamarádi. Měl jsem dojem, že i štěňata v nás viděla svoje kamarády. Soudím tak podle toho, že kolem domu se nedalo ani chodit, protože jsme měli neustále jedno až čtyři štěňata zakousnutá v nohavici.
Bohužel už je tu ten čas kdy dovršili dvou měsíců věku a a tedy i doba stěhování k novým majitelům.
Včerejší den byl proto u nás doma smutným dnem loučení. Pro první ze štěňátek si přijel budoucí majitel a odvezl je do nového domova. Podle zpráv přestálo štěňatko dopravu velmi dobře (tedy zvracelo jenom do Brna, pak už to bylo prý OK) a velmi rychle si zvyklo na nové prostředí. Pojalo za vlastní místní lidské i psí kamarády. Nám nezbývá než doufat, že se bude mít dobře a že se s ním budeme pravidelně setkávat třeba na výstavách či jiných klubových akcích.
Ostatní tři sourozenci jako by si tohoto prvního odchodu snad ani nevšimli. Podezdřívám je dokonce z toho, že jsou snad i rádi, neboť v misce zůstává nějak víc žrádla.
Na další dvě fenky ale dojde řada už zítra a pak už nám zůstane pejsek sám.. Jmenuje se Abel, ale my všichni mu říkáme Xari.
A ještě přidám pár obrázků pořízených těsně před odjezdem...