Pes k obraně osob a ochraně majetku
(Josef Růžička)

díl 9. Psychologický význam psa a sebeobrana

Existuje mnoho názorů na držení psů, ale asi nejvíce konfrontační jsou ty, kdy část kynologů cvičí psy ke služebnímu použití a část veřejnosti se cítí jejich psy ohrožena. Jako v mnoha oborech lidské činnosti, tak i mezi kynology mohou být lidé, kteří si nějakým způsobem léčí komplexy. A je-li to pomocí výcviku psa, kterým potom ohrožují své okolí, pak je to trestuhodné.

ALE - nemáme v naší republice více nelegálně držených pistolí nebo držených sice legálně, ale osobami pochybných kvalit? Lze vůbec srovnávat tato dvě potenciální nebezpečí? Počtem mrtvých nebo těžce zraněných v žádném případě. A přesto mnoho občanů má nepříjemný pocit, když míjí velkého služebního psa, ale míjí-li ozbrojeného psychopata, ani to nezaznamenají. Podobné nebezpečí hrozí i od agresivních jedinců, kteří ovládají judo, karate, aikido, kendo a podobné bojové techniky.

Ještě nebezpečnější jsou v rukách pochybných individuí stále módnější zákeřné ruční zbraně pocházející většinou ze států jihovýchodní Asie - curudžin (řetěz dlouhý asi 60 cm s kovovými zátěžemi na obou koncích), nunčaku (dvě dřevěná nebo kovová ramena spojená koženým páskem), pěstní nože (podobné známému "boxeru", dopředu však vyčnívá čepel sloužící navíc k bodným, sečným nebo řezným ranám), šuriken (jakási průbojka tvořená 20 cm tyčkou o malém průměru, na jednom konci hrot, na druhém stabilizační štětka - rychlým pohybem ruky je vymrštěna z rukávu), šaken - vrhací terč (hvězdicový plochý předmět z kovu o průměru do 10 cm, všechny výběžky jsou ostrými břity, otvor uprostřed slouží pro stabilizaci letu po odhodu z dlaně v různém nápřahu) a několik dalších.
Nejen zmíněná nebezpečí mohou číhat na občany v ulicích, domech, parcích a jiných veřejných nebo soukromých prostranstvích, proto je nebudeme odsuzovat za to, že si pro zvýšení své bezpečnosti pořídili psa. Ovšem použití psa jako prostředku sebeobrany občana není samozřejmé ani jednoduché.

PES JAKO PROSTŘEDEK SEBEOBRANY je v našem případě míněn pes k tomuto účelu vycvičený. Zmíníme se ale i o situacích, kdy jako prostředek sebeobrany bude využit pes nevycvičený, pes neslužebního plemene. Nejprve bude vhodné zmínit se o některých důležitých pojmech.

Nutná obrana
je vlastně odvracení útoku. Takovýto čin podle § 13 trestního zákona nahrazuje svým způsobem i zásah veřejných orgánů. K nutné obraně je v zásadě oprávněn kdokoliv - útok tedy nemusí směřovat jen proti osobě, která nebezpečí odvrací. Nutná obrana směřuje proti útoku, který ohrožuje společenské vztahy, mající povahu zájmů chráněných trestním zákonem. Útok musí trvat nebo přímo hrozit. Obrana proti takovému útoku nesmí být zcela zjevně nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. (pozn. www.rtw.cz : novelizace zákona vymezuje dnes tento pojem odlišně od roku 1996, kdy byla kniha vydána, tedy takto: obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. V novém znění zákona bylo zohledněno to, že obránce nemá čas vyhodnocovat situaci a že musí být zvýhodněn proti útočníkovi. Stručně řečeno, je li útok veden násilím, mohu se bránit násilím). V nutné obraně nikdo není povinen snášet útok a vzniklá škoda může být i větší ( na rozdíl od krajní nouze, kdy nastávají situace, při nichž někdo je dokonce povinen snášet nebezpečí a způsobit lze jen menší škodu, než je škoda hrozící). Oprávněné použití zbraně je velmi konkrétně a přesně vymezeno § 15 trestního zákona. Zbraní se v tomto případě rozumí zbraň v technickém smyslu. Oprávněná osoba je povinna co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje, a i jinak dbát nutné opatrnosti (pozn. www.rtw.cz: změna zákona zasáhla do textu i zde a proto podáváme vysvětlení k současně platným normám: Oprávněnou osobou se zde myslí policista, který musí co nejvíce šetřit kriminálníka, toto tvrzení je asi přejato ze služebních předpisů. Obyčejný člověk se řídí zákony o nutné obraně a útočníka šetřit nemusí). Zcela přesně jsou stanoveny podmínky pro použití zbraně příslušných policejních složek, vězeňské služby, armády a dalších ozbrojených sborů. U všech těchto složek je pes považován za mírnější prostředek oproti použití zbraně a zákon taxativně vymezuje jeho použití. Analogické ustanovení pro použití psa, jako mírnějšího prostředku před použitím zbraně občanem, v zákoně není. Musí se tedy vycházet z již zmíněných a dalších obecných zásad, aby zákrok občana se psem nebyl nezákonný.

Krajní nouze
je situace, jejíž okolnosti jsou upraveny trestním zákonem v § 14. K činu v krajní nouzi je oprávněn kdokoliv, nejen ten, jehož zájmy jsou ohroženy (pomoc v nouzi), a to proti komukoliv. V krajní nouzi se odvrací nebezpečí, které přímo hrozí zájmům chráněných trestním zákonem, nelze-li je za daných okolností odvrátit jinak. Následek způsobený odvracením nebezpečí nesmí být zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil. Nebezpečí však musí být skutečné, ne domnělé (to se pak posuzuje podle zásad posuzování skutkového omylu). K vybočení z mezí krajní nouze patří i případ, kdy ohrožený byl povinen nebezpečí snášet.
Dovoluje-li to situace, musí být útočník před použitím psa varován, například: "Stůj, nebo použiji psa." Jsou ovšem také situace, kdy například žena si není jistá úmyslem pochybného muže, který se k ní blíží, proto by měla dotyčného varovat zvoláním: "Nepřibližujte se, nebo to budu považovat za útok a použiji psa." Takový postup umožňuje předejít omylu, kdy by pes mohl být použít neoprávněně.

Sebeobrana je považována za prostředek ochrany života a zdraví v podmínkách krajní nouze a nutné obrany. Výsledek řešení sebe obranné, a tedy reálně nebezpečné situace pomocí psa-obranáře je ovlivněn mnoha faktory. Za základní je možno považovat:
- připravenost psa,
- psychická stabilita psovoda,
- taktika,
- vnější podmínky

Připravenost psa
zahrnuje jeho vycvičenost, věkovou vyzrálost, kondici a zdravotní stav. Vycvičeností se pro takový případ rozumí dobře zvládnutá obrana psovoda, zadržení na 100 m s protiútokem zadržované osoby a pouštění zadržené osoby na povel nebo po jejím znehybnění.

Psychická stabilita psovoda
znamená překonat ve chvíli napadení projevy strachu, úzkosti, paniky a vzteku. Chtělo by se říci, zachovat si chladnou hlavu. Ale tak jednoduché to není. Problematika řešení reálně nebezpečných situací zahrnu je velmi širokou oblast psychologických poznatků. Pro naše potřeby bude důležité si uvědomit, že normální reakcí na silně psychicky zátěžové situace je strach, úzkost, svalové napětí, slabost, zmatení, hluboké dýchání, tlučení srdce. Tyto příznaky se obvykle ztratí, jakmile se osoba dokáže vzchopit. Panická reakce se projevuje ztrátou zdravého úsudku, hysterií, nekontrolovatelným pláčem, bezcílným pobíháním, slepým útěkem s minimálními ohledy na bezpečnost. Panika je nakažlivá a mohou jí být nakaženy i jinak klidné osoby a má negativní vliv na výkon psa. Podobně nakažlivá je i přehnaná aktivita, která se projevuje přeceňováním schopností a zbrklostí. Nadělá víc škody než užitku. Opačnou reakcí je neaktivita (omámení, deprese, šok). Ta se projevuje neschopností zbavit se úleku, beznadějí, zmateností.

Nejčastěji dochází ke komplexu charakterizovaném pocitem strachu fyzicky napadeného člověka útočníkem, že vzniklou situaci nezvládne. Obranou je pro psovoda vědomí vyšší úrovně motivace (ochrana osobní integrity), vlastní psychické stability a vírou v připravenost a sehranost se svým psem.
Na druhé straně útočník má nízký motiv (přepadení ze msty, za účelem loupeže, znásilnění apod.). Toto vědomí doprovází útočníkovo jednání, i když spíše podprahově. Útočník je v tomto smyslu "zranitelnější" než obránce, který v souladu s etickými, právními a morálními normami chrání nedotknutelnost vlastní, případně nedotknutelnost spoluobčanů. Otázka psychické stability souvisí se sebevýchovou k vysokým morálním a volním vlastnostem, k uvědomění si nežádoucích reakcí v momentě krizové situace. Je to otázka dlouhodobé přípravy, která se neobejde bez odborného vedení. Nejznámější je metoda autogenního tréninku, která přispívá k rychlému obnovení sil a k odstranění napětí a neklidu. Takovýto speciální a náročný trénink je ovšem nezbytný pouze pro profesionální psovody ze speciálních jednotek připravujících se k boji proti teroristům, zvláště nebezpečným zločincům, agresivním vzbouřencům ve věznicích apod. Pro ostatní psovody a majitele psů mající psy ke své ochraně je asi potřebnější vědět, že dalším způsobem dosažení a udržení psychické stability je několikeré velmi hluboké nadechnutí, které napomáhá psychické koncentraci.

pozn. www.rtw.cz: děkujeme p. Marku Michalovi z Děčína za upozornění na nepřesnosti vzniklé změnou zákona od roku 1996, kdy byla tato kniha vydána.

Zpracovala: Klementová Hana