Pes
k obraně
osob a
ochraně
majetku
(Josef
Růžička)
díl 3. Vlastnosti psů, pro které je využíváme
III. Oddanost člověku
Může
se člověk
spolehnout,
že ho při
napadení
bude pes
bránit?
Bude svého
pána bránit
i necvičený
pes? A proč
člověka
brání,
proč pro
něho s
radostí
pracuje na
stopě, při
tahání
saní, při
donášení
zvěře?
Na takovéto
a mnohé
podobné
otázky
nalezneme
odpověď
v teorii,
která se
zabývá
sociálním
chováním
psů.
Vhodnost
psa pro
svoji potřebu
odhadli naši
prapředci,
takže 12
tisíc let
zvykání
na člověka
(domestikace)
způsobilo,
že dva živočišné
druhy
neodlučně
sdílí
jeden
domov.
Nebylo to
však sbližování
náhodné,
ale dané
blízkostí
sociálního
chování
psů a lidí.
Sociální
chování
je podmíněno
uznáváním
autority a
schopností
učit se.
Mnohé
studie
konstatují,
že
pes je
sociálnější
než člověk.
U člověka
se
projevuje
schopnost
myšlení
také na
tvorbě
rasových,
náboženských
a etnických
pseudozákonitostí,
na výrobě
zbraní
schopných
zničit
lidstvo,
které j
sou v
rozporu s
principy
udržující
existenci
druhu.
Takovéto
asociální
chování
je psovi
cizí,
proto
nikdy záměrně
nezpůsobí
člověku
škodu. A
přesto
jsou
situace,
kdy se
hovoří o
zlých,
vražedných
psech. Je
pravda, že
může jít
o psa s
narušenými
pudy. To
jsou ale
vzácné případy.
Převážně
se však
jedná o přirozené
reakce psů.
Abychom
nepříjemným
situacím
předešli,
musíme
pochopit tři
důležité
skutečnosti:
- co je to
vtiskávání,
kdy a jak
probíhá,
- vůdcovské
chování,
-
jak chápat
a reagovat
na
agresivitu
psa.
Vtiskávání je důležitý proces, zjednodušeně ho můžeme nazvat učení, které probíhá u psů ve 4. 7. týdnu po narození. V této době je nutný fyzický kontakt člověka se štěnětem. Člověk ho musí hladit, občas krmit z ruky, hrát si s ním, mluvit na něho. Pes si tyto vjemy spolu s pachem nesmazatelně zafixuje jako obraz příslušníka svého druhu. Jestliže si v tomto období pes dokonale nezapíše člověka jako příslušníka svého druhu, pak z něho může být plachý a ze strachu štěkavý a kousavý pes. Úspěšné vtiskávání tedy znamená, že pes se už po celý život bude k člověku chovat jako k příslušníkovi svého druhu, a tedy i se všemi sociálními souvislostmi.
Vůdcovské
chování
(vůdcovský
pud) ovlivňuje
psa nejen
ve vztahu
k pánovi,
ale i k
rodinným
příslušníkům.
Bez jeho
pochopení
se vystavíme
chybám při
výchově,
výcviku a
vedení
psa, můžeme
psovi nevědomě
ubližovat,
ale také
můžeme být
napadeni.
Pro úspěšný
lov velké
nebo
rychlejší
zvěře
musí
psovité
šelmy
lovit ve
smečce.
Úspěšnost
lovu je úměrná
organizovanosti
smečky.
Organizovanost
je mj. dána
hierarchickým
uspořádáním,
na nejvyšším
stupni je
nejsilnější
jedinec -
vůdce smečky.
Ten vede
smečku při
hledání,
stopování
a uchvacování
kořisti.
Všichni
členové
smečky
jej
poslouchají
a svoji
podřízenost
mu dávají
najevo olíznutím
jeho tlamy
zespodu,
ale i jinými
projevy.
Ze svého
postavení
má i výhody,
jako například
přednostní
výběr
potravy, při
odpočinku
si zabere
nejlepší
místo, má
přednostní
výběr hárající
feny. Pro
blaho smečky
musí být
v čele
nejsilnější
jedinec,
proto je vůdce
často vyzýván
dalšími
silnými
jedinci k
souboji o
nejvyšší
postavení.
Boj o
zaujetí
jednotlivých
stupínků
v
hierarchii
ale probíhá
i mezi
ostatními
jedinci,
zvlášť
mezi samci
a zvlášť
mezi
fenami. I
oni podle
získaných
pozic mají
patřičné
výhody.
Popsané zásady
chování
jsou zakódovány
i u toho
nejroztomilejšího
pokojového
psíka. Držitelům
psů nezbývá
nic jiného,
než je
respektovat
a vhodně
na ně
reagovat.
Protože
pes vlivem
domestikace
považuje
za smečku
i naši
rodinu,
bude své
vůdcovské
chování
uplatňovat
i v ní.
Agresivita
psa se
neprojeví
ihned útokem
na osobu,
ale signály,
které musíme
znát (viz
kapitolu
Teorie výcviku).
1. Tak jako v přírodě, tak i v "rodinné smečce" či ve "smečce na pracovišti" si pes stanovuje pořadí důležitosti (hodnostní hierarchie) jednotlivých členů. Podle toho bude někoho poslouchat více, někoho méně. Děti bere jako mláďata, proto jim většinou dovolí více než dospělým. Pozor tedy, trestá-li psa někdo jiný než vůdce, nemusí to dobře dopadnout. Pes to nese s nelibostí a nezřídka to dá najevo výhružnými projevy nebo i chňapnutím. Nejste-li proto v očích psa vůdcem smečky, vyhněte se situacím, kdy byste měli psa potrestat, ale nesmíte ani před ním projevit bázeň. Nenechte se také mýlit často tradovaným názorem, že pes poslouchá a nenapadne toho, kdo mu dává krmení.
2. V psím pojetí je byt, zahrada nebo jiný střežený prostor jeho doupětem a revírem. Proto si své teritorium a členy smečky - rodinu - ochraňuje před vetřelci. Jimi mohou být cizí kolemjdoucí, ale také vám milá návštěva. Je vhodné, aby pes byl poblíž návštěvy a vycítil vaše vlídné uvítání a chování, aby měl možnost následného očichání a pomocí vašich konejšivých slov přijal návštěvu také za svou.
3. Zvláštní péči musíme věnovat přivyknutí psa na novorozeně. Vyhledávejme situace, kdy může vidět novorozeně a nasát jeho pach, mluvte na mimino i na psa - brzy pochopí, že nový přírůstek patří do "rodinné smečky". Pes se příchodem novorozeněte nesmí cítit odstrčený nebo zanedbávaný, musíme být k němu stejně vlídní, neměla by být narušena ani pravidelná doba jeho krmení. Nikdy nenechávejme mimino samotné se psem. Dítě pro něho představuje nové pachy a ze zvědavosti by jej při očichávání mohl i shodit. Pokud se bude snažit dítě očichávat v dotyku, nedovolíme mu to. Odstrčíme ho do přiměřené vzdálenosti s použitím povelu "nesmíš" ("fuj" asi dítě není). Dospívající dítě učíme, jak se k psovi chovat, a jestliže hračce vypichuje oči, psovi se to jistě líbit nebude.
K oddanosti psa člověku můžeme na závěr konstatovat, že pes je ryzí tvor, který nám dá nezištné přátelství a je nám zcela oddaný, pokud mu poskytneme vše, co odpovídá jeho přirozenosti. Bezmezné milovníky a obdivovatele psů proto asi nepotěší závěr, že pes má sice některé duševní procesy podobné lidským, avšak necítí jako člověk. Pohnutky jednání jsou totiž zcela jiné než u člověka. Nelze očekávat, že pes rozezná mezi dobrem a zlem, že má svědomí nebo mravní pohnutky pro své činy
Nic to však nemění na oddanosti psa člověku.
Zpracovala: Klementová Hana
