Pes k obraně osob a ochraně majetku
(Josef Růžička)

díl 10. Psychologický význam psa a sebeobrana

Taktika a rozhodování
ve smyslu sebeobranného použití psa bude opět souviset s lidskou psychikou, tentokrát protivníkovou. Na rozdíl od klasické sebeobrany má sebeobrana se psem výraznou výhodu. Mluvíme-li stále o klasickém služebním psovi, tedy o psovi služebního plemene, tak již jeho velikost a obecně známé schopnosti potencionálního útočníka odradí od jeho úmyslu. Dojde-li přesto k útoku na osobu se služebním psem, lze předpokládat tyto okolnosti: jde o člověka profesionálně připraveného, který ovládá jak bojové umění, tak výcvik a použití služebního psa. Dalším případem by mohl být člověk, který se nechal unést fanatismem, zuřivostí, vztekem nebo je pod vlivem alkoholu, eventuálně drogy. Také davová psychóza by mohla vyprovokovat jedince k útoku na psovoda se psem. V neposlední řadě musíme počítat, že zaútočit by mohl i duševně chorý člověk.
Taktikou můžeme výrazně ovlivnit psychický stav útočníka tak, aby byl zásah psem úspěšně završen, ovšem za ještě úspěšnější lze v mnoha situacích považovat odrazení útočníka od započatého úmyslu. Mezi takové ovlivňování můžeme počítat:
- působení na psychický a morální stav útočníka aktivizací psa proti němu, upozornění na nebezpečí pokousání, sejmutí náhubku,
- soustavné ohrožování agresora; ani na chvíli mu nedopřát klidu, rozptylovat jeho soustředěnost, ztěžovat mu situaci neustálým útočením psa na vodítku,
- vnucování vlastního pojetí ukončení konfliktu; to může být předvedení osoby orgánům veřejného pořádku, "posunutí" místa konfliktu k místu, které nám poskytne výhody ve střetu (ale třeba i získání svědků), přivolání pomoci nebo posily (oprávnění předvést osobu řeší § 76, odst. 2 trestního řádu),
- příprava momentu překvapení; ta může souviset se snahou o ukončení střetu vypuštěním necvičeného, ale dorážejícího psa nebo zadržením cvičeného psa, sebeobranným úderem nebo chvatem, ale také třeba útěkem při selhání psa. Moment překvapení je tím větší, čím méně je akce očekávána.

Vnější podmínky
ovlivňující úspěšnost a jistotu zákroku psem, které je nutné brát v úvahu: 
- osoba útočníka (jeho hmotnost, pohyblivost, chování),
- zbraň (klacek, střelná zbraň, útočný nůž, zákeřná zbraň),
- denní dobu (den, šero, tma),
- okolí místa střetu (terén nebo předměty, za které se lze skrýt, předměty, které lze při střetu použít útočníkem i napadeným),
- povrch prostoru střetu (trávník, parkety, kluzká dlažba, blátivá cesta ap.) 
- není-li pes na určitý povrch zvyklý, může projevit nejistotu, může se i bát,
- divácká kulisa (náhodní chodci, skupina osob vytvářející určité nálady) 
- pes musí být zvyklý na větší dav lidí.
Bylo by možné jmenovat další vnější podmínky, tedy ty, které existují nezávisle na napadeném psovodovi a které on nemůže ovlivnit, ale se kterými musí počítat, které musí brát v úvahu při rozhodování o zákroku. Bude to záležitost okamžitého vyhodnocení situace a uvědomění si možností psa i vlastních předpokladů a následného adekvátního rozhodnutí.

ROZHODOVÁNÍ pro úspěšné sebeobranné použití psa tedy nebude jednoduché, nebo faktorů, které je nutno brát v úvahu, není málo. Profesionální psovod by měl mít vypracované a naučené rozhodovací schéma a je naprosto samozřejmé, že musí mít také dokonalou znalost reakcí psa v situacích, do kterých se může při výkonu služby dostat.
Obdobně se musí snažit uvažovat i osoby, které nemají vycvičeného psa ani psa služebního plemene, ale přesto spoléhají na to, že jim v kritické situaci účinně pomůže.

Na závěr této kapitoly si shrneme výhody psychologického působení psa a výhody sebeobranných a pořádkových zákroků se psem:
- pes působí odstrašujícím dojmem, proto se agresor útoku raději vyhne, při konfliktu pes provádí zákrok bez uvědomování si nebezpečí (na rozdíl od člověka) například ze zbraně vytahované útočníkem,
- zákrok psa dává čas na rozhodnutí a přípravu psovoda k adekvátní odpovědi (například příprava své zbraně, úskok do úkrytu),
pes může zabránit střelbě agresora (je zpravidla učen k zákusu do ruky pachatele),
- vycvičený pes zabrání nenadálému napadení (pach útočníka nelze maskovat a také sluch, zrak i rychlost reakcí psa má své přednosti; při nepříznivém větru psovod sleduje zvláště závětrný prostor),
- v prostoru, kde se používá pes, má pachatel minimální naději na ukrytí, pes ho pomocí pachové stopy vypátrá,
- osoba nalezená psem nemá možnost využít momentu překvapení k útoku proti psovodovi.

Jak tedy vyplývá z celé této kapitoly, psychologické působení psa se promítá do sebejistoty psovoda a zvyšuje evidentně jeho výkonnost a obranyschopnost. Opačně působí na útočníka, zloděje nebo pronásledovaného pachatele - vzbuzuje v něm pocit strachu, úzkosti, bezradnosti, rád se zákroku psa vyhne.
To znamená, že pouhá přítomnost psa odradí potencionálního agresora od jeho úmyslu, na rozdíl od situace, kdy pachatel přepadne například strážného - příslušníka civilní bezpečnostní služby, ačkoliv musí ,vědět, že je ozbrojen a vycvičen pro takovéto situace. I za předpokladu že strážný zvítězí, společnosti nejspíše vznikne škoda: dojde ke zranění jednoho nebo obou účastníků střetu, může dojít k usmrcení pachatele.

Ještě markantnější a také běžnější bývá, že pachatel si vyhlédne svoji obět, která podle jeho představ nebude schopna klást příliš velký odpor, protože se jedná o ženu nebo o staršího či fyzicky slabšího člověka. Na takovýchto lidech už vůbec není vidět nic, co by prozrazovalo, že by mohli být fyzicky i technicky vybaveni k tvrdému zákroku proti útočníkovi. Takže opět dojde ke střetu s pravděpodobnými následky, které společnost budou něco stát. Po tomto srovnání můžeme proto konstatovat, že největším vítězstvím strážního a hlídkového psa je, když nemusí zasahovat, když jeho pouhá přítomnost je viditelnou demonstrací síly a připravenosti, se kterou není radno si zahrávat.

Zpracovala: Klementová Hana