Pes k obraně osob a ochraně majetku
(Josef Růžička)

díl 1. Úvod

Bezpečnostní situace v České republice je bezútěšná, statistika je ne- úprosná. Čísla i komentáře k nim sice dostatečně zobrazují kriminalitu, dostatečně jsou rozebírány i její příčiny, ale už jen málokdy se občan může dočíst, co udělat pro svoji bezpečnost a jak lépe uchránit svůj majetek.
Samozřejmě se mu nabízí řada firem se svými jednoduchými i složitými mechanickými, elektronickými, optickými či laserovými systémy. Ale vezměte si je na procházku nebo dovolenou! Především však tyto technické prostředky ochrany majetku i osob vytvořil člověk a člověk je také umí oklamat, obejít či nepozorovaně vyřadit z provozu. Stačí si jen přečíst noviny nebo vyslechnout bezpečnostní relaci Českého rozhlasu a zjistíte, kolik se denně ztrácí automobilů i se zabudovaným poplašným či jiným bezpečnostním zařízením.

K obraně osoby se nabízí, kromě střelných zbraní, také elektrické výbojové nebo chemické obranné prostředky jednotlivce. Ty jsou sice relativně bezpečné, účinné, ale nemají preventivní účinek. Ledaže bychom je nosili zavěšené na krku s velkým nápisem: "Jsem ozbrojen, ubráním se" . . .
Člověku však v nelehké situaci může výrazně pomoci jeho odvěký přítel - pes. Málo se o této možnosti ví, píše a mluví ve sdělovacích prostředcích. Na rozdíl od elektrických výbojových nebo chemických obranných prostředků jednotlivce se psům nedělá ani patřičná reklama.

A právě toto hluché místo v našem povědomí by měla zčásti vyplnit předkládaná publikace.

 

PSI VERSUS TECHNIKA

Pohled do historie
V historii lidstva můžeme vysledovat, že pes je po útočném noži nejstarší dosud používanou zbraní člověka. Nejvíce poznatků z dávného použití psů jako útočného či obranného prostředku se nashromáždilo z bojišť Římanů, Řeků, Egypťanů a zemí přední Asie.
Původní použití psů na bojišti spočívalo v ničení živé síly protivníka - lidí a koní. Nepříteli měli nahánět hrůzu a způsobovat ztráty nejen silou čelistí, ale i doplňky exteriéru, jako byly například nesené hořící pochodně a postroje s dlouhými bodci. K tomu také měli ve starověku odpovídající metody výcviku. Řekové například pomocí psů ničili hlavně nepřátelskou jízdu, proto jejich psi byli krmeni koňským masem a před bojem je nechávali vytrávit a pak načichat koňské krve.

Zaváděním nových zbraní se měnil i způsob boje, proto ve středověku zaniklo používání válečných psů. Ustrnul i rozvoj metod výcviku a psi byli nadále používáni ponejvíce k ostraze panství, ale i ke štvaní lidí v době nevolnictví a v otrokářských společnostech.
Koncem 19. a začátkem 20. století se objevují nové poznatky o chování psů (I. P Pavlov - teorie vyšší nervové činnosti, K. Lorenz - teorie přirozeného a naučeného chování). Pomocí nich se zdokonaluje výcvik a rozšiřují možnosti využití psů. 

Zpracovala: Klementová Hana