Právní poradna
Svět psů č. 12/2001

Klubové stanovy (pokračování): kárná odpovědnost člena klubu 

Už v předchozích příspěvcích jsem uvedla, že spolková činnost je podle zák. 83/1990 Sb., o sdružování občanů činností dobrovolnou, na druhou stranu nikomu nesmí být občansky na újmu, že není členem spolku, v daném případě chovatelského klubu. Proto by měl klub zvážit, jaké sankce vůči svým členům bude uplatňovat za porušení stanov včetně porušení chovatelského řádu, a především zda vůbec bude nějaké sankce používat. Při konstrukci sankčních opatření je nutno mít na vědomí tyto zásady: * Členové klubu mají a musejí mít podle stanov právo na vyjádření svého názoru na členské schůzi nebo jiným způsobem. Záleží na osobních vlastnostech člena klubu, zda své názory vyjádří způsobem společensky přijatelným, I v případech, kdy se nechá unést svým temperamentem, neměl by být trestán. " Trestat lze pouze za porušení přesně formulovaného pravidla. * Nezaměňovat instituty právní ochrany - pokud někdo šíří nepěkná fakta nebo výmysly o klubu nebo jeho vedení, může se podle okolností jednat buď o názor dotyčného, který je zcela legitimní, nebo o zásah do dobré pověsti právnické osoby, ale nikoli o "rozvracečství a porušování členské kázně". Právní ochranu proti zásahu do dobré pověsti právnické osoby poskytuje § 19 b obč. zák., právní ochranu fyzickým osobám pak § 11 obč. zák. * Nezaměňovat orgány, které jsou oprávněny chovatele potrestat, a zároveň nezaměňovat způsoby, kterými lze chovatele potrestat: 1) Prvořadou povinností každého chovatele je péče o zdraví zvířat (§ 4 odst. l zák. 166/1999 Sb., o veterinární péči). O tom, zda chovatel porušil tuto povinnost, může rozhodnout pouze Okresní veterinární správa ve správním řízení podle tohoto zákona. 2) O tom, zda se chovatel dopustil přestupku týrání zvířat, rozhoduje obec v přestupkovém řízení na základě zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. 3) O tom, zda se chovatel jako vystavovatel dopustil porušení výstavního řádu rozhoduje komise složená z hlavního rozhodčího, ředitele výstavy a zástupce rozhodčích za přítomnosti rozhodčího (pořadatele), kterého se protest týká, a to na základě protestu podaného v průběhu výstavy (Výstavní řád ČMKU). 4) O tom, zda poradce chovu, který nebyl do své funkce znovu zvolen, zadržuje neoprávněně chovatelskou dokumentaci, a je tudíž povinen vydat ji klubu, může rozhodnout pouze soud k žalobě klubu o vydání věci (chovatelské dokumentace). K tomu, aby klub chovatelskou dokumentaci získal, mu nepomůže ani deset kárných opatření. Pro tyto případy je nutno chovatelskou dokumentaci ve stanovách přesně specifikovat, tj. popsat, co ji tvoří (obecné označení nestačí). * Splnění povinnosti (konkrétně úhradu peněžitého plnění) lze soudně vymáhat pouze v případech, kdy jde o povinnost uloženou zákonem, povinnost vyplývající z právního vztahu nebo z porušení práva (§ 80 o. s. ř.). Proto "sazebník pokut za porušení klubových předpisů členy klubu" by před soudem neobstál a klub by pokutu uloženou členovi soudní cestou nevymohl. Stejně tak by před soudem neobstála povinnost chovatele složit zálohu na probíhající kárné řízení. Tím ovšem není dotčeno právo klubu vymáhat náhradu škody v případech, kdy člen klubu způsobil svým protiprávním jednáním klubu škodu. Právo na náhradu škody ovšem vyplývá z § 420 a násl. obč. zák. a nemá s disciplinou člena klubu nic společného, je proto zbytečné zmiňovat se o ní ve stanovách klubu. * Posláním a cílem činnosti chovatelského klubu je podpora chovu psů s průkazem původu určitého plemene a jeho rozvoje. Průkaz původu je dokladem toho, že zvíře je určitého plemene a má zcela určité předky ve čtyřech generacích - nic jiného plemenná kniha do průkazu původu nezapisuje, nic jiného také reglementy FCI nestanoví. Kvality konkrétního zvířete se osvědčují jinými způsoby (výstavními výsledky, zkouškami, výsledky veterinárních prohlídek). Některé kluby mají ve svých stanovách, případně chovatelských řádech uvedeno, že zápis štěněte do plemenné knihy musí doporučit poradce chovu, jediné údaje, které průkaz původu nově narozeného jedince osvědčuje, je název chovatelské stanice a její vlastník, předkové zvířete a totožnost zvířete. Důvodem k nevystavení průkazů původu mohou být pouze a jedině potvrzené pochybnosti o správnosti těchto údajů, které buď zjistí ČMKU sama (neexistence chráněného názvu chovatelské stanice), nebo vzniknou u jiné osoby, třeba poradce chovu nebo veterináře, protože například štěňata vykazují typické znaky zcela jiného plemene nebo sám byl svědkem toho, že bylo kryto jiným jedincem, a tyto pochybnosti potvrdí test ověření rodičovství. Způsoby odstranění pochybností o totožnosti rodičů nejsou řešeny v předpisech ČMKU, ačkoli CMKU je garantem chovu psů s průkazem původu vůči FCI, ale jsou ponechány na chovatelských klubech. Patrně tato mezera ve vnitřních předpisech ČMKU vede k tomu, že v praxi některé kluby považují nedoporučení vrhu k zápisu za sankci, kterou je možno vůči chovateli použít. V krajním případě by proti klubům, které takto jednají, mohla zasáhnout CMKU, která se ve svých stanovách zavázala řídit se předpisy FCI, v praxi se tak děje jen výjimečně. Shrnuji: nedoporučení vrhu k zápisu není sankcí a nemůže být jako sankce vůči chovateli použito. C) soudní obraně proti tomuto postupu, právě tak jako o soudní obraně proti jinému nezákonnému rozhodnutí klubu, pojednám v jiném příspěvku. Z výše uvedeného vyplývá, že z právního hlediska není nutno, aby klub měl kárný řád a kárná ustanovení, protože jiné právní instituty (viz výše) řeší otázku kázně a odpovědnosti člena klubu způsobem poměrně průhledným a zejména právem (tedy i státem) vymahatelným. Nejhrubějším a nejzávažnějším deliktním jednáním chovatele je vědomé jednání proti reglementům FCI, tj. prodávání štěňat obchodníkům se zvířaty a současná produkce štěňat s průkazem původu a bez průkazu původu (dva vrhy na téže feně do roka, jeden s průkazem původu, druhý bez, kryje se za nejbližším rohem, přičemž fena, vyčerpána porody, jde v šesti letech pod kytičky a je pořízena fena další). Zde jde jednoznačně o jednání proti zájmům a cílům čistokrevného chovu psů s průkazem původu a takovéto jednání by mělo být postižitelné. Právně je situace nejednoduchá v tom, že stanovy ČMKU, jejíž jsou chovatelské kluby členy, na tyto delikty chovatelů nepamatují, tj. není dovedena do konce odpovědnost chovatele vůči tomu, kdo garantuje a vystavuje průkazy původu, za toto deliktní jednání. To staví kluby do složité situace, která je podle mého názoru nad jejich síly a možnosti. Na druhou stranu pokud proti popsanému deliktnímu jednání chovatele nezasáhne klub (je nečinný), ČMKU podle svých stanov vůči chovateli zasáhnout nemůže. Proto pokud klub vůbec bude provádět se svými členy kárná řízení, by měl postupovat velice uvážlivě a být si vědom toho, že práva všech členů spolku jsou podle § 4 zákona 83/1990 Sb., o sdružování občanů stejná. S přihlédnutím k výše uvedeným institutům právní ochrany vidím pouze jediný důvod k zavedení kárného řízení se členem klubu: Tam, kde chovatelské kluby suplují funkci ČMKU jako garanta čistokrevného chovu (do doby, než toto bude vyřešeno ve stanovách ČMKU), a to v případě současné produkce štěňat s průkazem původu a bez průkazu původu a prodeje štěňat do výkupu. Na členství v klubu (spolku) je podle zákona 83/1990 Sb., právní nárok. Jednou vyloučený člen tedy musí být znovu přijat za člena, a pokud prokáže, že nečlenství v klubu mu je občansky na újmu, může přijetí za člena i vysoudit. (Toto není můj výmysl, ale mezera v citovaném zákoně). Zde jsem v koncích, protože jedinou možnou sankcí za tyto závažné delikty je po předchozím napomenutí trvalé nebo dočasné odnětí chráněného názvu chovatelské stanice, které bude prostřednictvím ČMKU oznámeno FCI. Klub ovšem chráněný název chovatelské stanice neuděluje, proto je pojmově vyloučeno, aby jej odňal. ČMKU zase nemá potřebné ustanovení ve stanovách. Tuto sankci nelze v současné době udělit. Situace je navíc komplikována tím, že od 1. 1. 2001 je chov psů živností, takže zákaz čistokrevného chovu nebo znemožnění chovu narazí na předpisy o nekalé soutěži, což by v případě, že by takto potrestaný chovatel prokázal před soudem svoji nevinu, mohlo vést i k majetkové likvidaci klubu a tím k znemožnění řízení chovu určitého plemene. Na závěr dodávám, že jako chovatel (nikoli jako právník) vidím i další dva důvody k tomu, aby chovateli bylo vytknuto, že nedodržel disciplínu, kterou by měl jako chovatel dodržovat. Jsou to: dva odchovy na téže feně v jednom kalendářním roce a předání neotetovaného (příp. nečipovaného) štěněte nabyvateli. Opět musím opakovat, že stanovy ČMKU žádná omezení pro chovatele v tomto smyslu neuvádějí a chovatelský řád ČMKU výslovně svěřuje do rukou klubů pravomoci stanovit omezení chovu. Opět musím opakovat, že spolky nejsou oprávněny do soukromého podnikání, což chov psů je, zasahovat. Chovatelským klubům doporučuji, aby - pokud se už vůbec uchylují k udělování kárných opatření -udělovaly spíše napomenutí dopisem nebo napomenutí před výborem klubu. U funkcionářů klubu může být sankcí za porušení povinností funkcionáře odvolání z funkce členskou schůzí před uplynutím funkčního období. To přinejmenším do doby, než ČMKU vyřeší ve svých stanovách skutečnost, že převážná většina chovatelů psů musí být živnostníky. Má-li toto být skutečně řádně zpracováno, je to práce pro tým dobrých právníků znalých problematiky chovu, na dobu delší než rok. Řada klubů se ve svých stanovách inspirovala stanovami KSČ nebo dříve platnými ustanoveními zákoníku práce, což je vidět i z formulací ("členská kázeň, důtka, důtka s výstrahou"). Některé kluby mají snahu trestat zvířata a mají mezi sankcemi "zákaz chovu na určitých jedincích". Doporučuji tato ustanovení nepoužívat, případně ze stanov vypustit, a to i s vědomím, že zákon o sdružování občanů je nedokonalý, a s vědomím, že ti, kteří předpisy skutečně porušují, mohou udělat na ty ostatní dlouhý nos. Chov psuje o kvalitě, o zodpovědnosti a u živnostníků i o penězích. Chovatelská nekázeň se zákonitě po určité době projeví ve výsledcích chovatelské stanice. 

 

JUDr. Jana Kühnelová

Zpracovala: Klementová Hana