Členská schůze RKČR 2002, 
pohled ze zadní řady.

Chodím na členské schůze RKČR již pěkných pár let. Nevím, zda bych se tedy již mohl nazývat pamětníkem, to ještě asi ne, ale určitě pamatuji vcelku dost. 

Pamatuji schůze, kterých se účastnilo 30 členů a za hodiny jednání se neprobralo nic. Pamatuji schůze vylučovací,  abdikační, volební i takové, ze kterých se lidem chtělo zvracet. 

S nadsázkou mohu již dopředu říct, kdo a proti komu s jakým příspěvkem vystoupí  (je to přece každý rok přes kopírák). Umožňuje to mě a i dalším veteránům si dobře naplánovat oběd. Stejně tak jako po celá léta minulá, tyto příspěvky nejsou ničím novým a členové znalí je ani neposlouchají. A ti co neví o co jde, tak stejně poslouchají zmiňované monology asi tak 2 minuty.... 

Ale teď již k vlastní schůzi. Ráno vše započalo takřka ideálně. Vyjeli jsme v 6.00 ráno, ono do Č.Lípy musíme ujet asi  300km. 

Zpočátku cesta ubíhala vcelku v pohodě a to až do té doby, než jsem pochvalu vyřkl nahlas. Od toho momentu bylo vše rázem jinak. Jako mávnutím kouzelného proutku propukla šílená sněhová kalamita. Vánice střídala déšť a  led na vozovce. Míjeli jsme spousty nabouraných aut. Už dlouho jsem taky neviděl stromy popadané přes cestu, kdy auta čekají na silnici  na příjezd bagru spasitele. Z plánovaných 3 hodin se nakonec stalo skoro hodin  5... 

Jako by počasí samo říkalo: "Otoč, nejezdi, vrať se, dokud můžeš.." A věřte mi, kdyby nebylo pěti  vzpříčených kamionů na druhé straně dálnice a 6 kilometrové zácpy, asi bychom se opravdu otočily. 

Do Č.Lípy jsme dorazili asi půl hodiny po plánovaném zahájení schůze. Protože se valná většina členů potýkala počasím tak  jako my, byl začátek schůze posunut na 11.00. Takže jsme vlastně přijeli ještě včas. 

I přes zmiňovanou extrémní nepřízeň počasí se sešlo takřka 40 členů, což ještě před nedávnem bylo číslo naprosto běžné i za mnohem lepších klimatických podmínek. 

Areál schůze byl velmi dobře připraven. A to myslím nejen velký sál, velké a prostorné parkoviště přímo před vchodem nebo bar s obsluhou po celou dobu schůze. Myslím hlavně a také "výzdobu" barevnými fotografiemi z akcí RKČR, či nástěnku s číselným a grafickým vyhodnocením různých parametrů chovu RTW v ČR. 

Kdo přijel dřív, měl se čím bavit..  Nebo mohl jen obhlížet snad dvě desítky pohárů připravených pro vítěze exteriérových a pracovních soutěží.. Kolkolem byla jasně viditelná snaha o navození důstojné atmosféry k jednání... Škoda že taková snaha málo kdy dojde ocenění..

Jak jsem již naznačil, schůze skutečně začala v 11.00.  Podle programu jsme vyslechli zprávy předsedy, ÚCPH, KRKu, pokladní a výcvikáře (pokud jsem někoho zapomněl,  omlouvám se). Nikdy dříve jsem takové "zprávy" neposlouchal. Tentokrát  ale žádná z nich nebyla dlouhá a možná proto mě zaujaly. Dokonce, jak bylo vidět,  nejen mě. Nechci se rozepisovat o obsahu, ten si přečtete brzy ve zpravodaji a.4/02 a budu se věnovat spíše následnému vyhlášení vítězů exteriérových a pracovních soutěží včetně předání diplomů a cen. 

Trošku veselí jsme si užili s pomíchanými poháry a tak nám pak mnohem lépe chutnal oběd v navazující přestávce.  

Na výběr totiž bylo několik druhů jídel, a co bylo vůbec nejlepší, k projednání po přestávce (cca. ve 12.30) už  zůstával pouze bod "různé".

Tohoto jednání jsme se neúčastnil. Odešel jsem se raději podívat na štěňata RTW. Věřte nebo ne, ale nechtělo se mi poslouchat útoky jednoho proti druhému. Užil jsem si toho dost.  :-)))

 Když jsem se asi po hodině vrátil, bylo již po všem. Údajně došlo k ráznému "utnutí" stěžovatele/ů a již byly projednávány a diskutovány další návrhy.  

Nasloucháním nekonečným diskusím, místy i dosti nekoordinovaným, se mi už pomalu zdálo, že původní dobrá idea návrhů se pomalu ztrácí a vzniká narychlo upečený slepenec. A to by asi dobře nebylo. Naštěstí zdravý rozum zvítězil. 

Byl vyslyšen hlas z publika - hlas  pana Judr.Leipnera, aby všechny navrhované  změny byly napřed zveřejněny v klubovém  zpravodaji. Jednak nešlo o nic tak zásadního, že by se to muselo projednat ještě ten samý den, a jednak  po té co se s  nimi seznámí celá členská základna, mohou návrhy být  projednány na příští členské schůzi. A to  při zohlednění všech došlých připomínek.  Tím schůze de-facto skončila. 

V 15.00, tedy asi 4 hodiny po zahájení  jsme s obavami z vrtochů počasí nastoupili cestu k domovu. Nevím tedy přesně, jak schůze dobíhala, ale tak jako tak jednání už netrvala déle než hodinu.  

Zpáteční cesta byla úplně o něčem jiném. Sníh jako zázrakem zmizel, převrácené a zpříčené kamiony byly také pryč. Nikdo by snad ani nevěřil, co se dělo ten stejný den ráno...

A tak si troufám  říct, že jsem se vrátil domů s veskrze příjemným dojmem a také s vědomím, že jsem zažil historicky zřejmě nejkratší, ale stále plnohodnotnou schůzi RKČR na které se lidi chovali jako lidi....

Zpracoval: Ivo Přikryl