Otevřený dopis pro poslance parlamentu České republiky

Vážený pane poslanče, 
Vážená paní poslankyně,

Nikdy jsem si nemyslel, že mne dokáže pracovitý parlament tak rozčílit, jako to činí již mnoho let mým obyčejným spoluobyvatelům této krásné země, kterou vy tak  krásně vedete do EU, ale vězte, že já znám názory mých přátel v zahraničí, a oni nás tam nechtějí, právě i pro vaši vynikající práci.Vy by jste měli být zrcadlem vývoje naší země a naší společnosti. A tak tomu také je. Stačí zhlédnout televizní záznam z jednání parlamentu, a obyčejný člověk nejen že 
nechápe, ale i žasne nad některými interpelacemi, a to už se nezmiňuji o záběrech pod lavice, potažmo do poslancova “soukromí”.

Ale jsem člověk tolerantní a vždy když vidím tu krásu, tak si říkám, že bych asi nebyl jiný. Ale když se na tu hrůzu dívá zahraniční divák, neznalý naší mentality, resp. mentality našich poslanců, to potom asi nemá chybu.

Vím, že máte málo času, ale já tento předslov musel vytvořit, a to proto, aby se mi některé věci lépe psali.

Vše se bude týkat vámi předkládaného návrhu zákona, týkajícího se chovu psů.

Nejprve bych předeslal, že ne vše je v návrhu zákona špatné a nedobré.Taktéž nebudu polemizovat o tom, zda-li je takový zákon potřebný a nutný. 

Nutný je určitě, ale měl tu být již před 5 - 8 roky, jako je tomu v zemích, které nám jsou téměř ve všem vzorem, a podle jejichž zákonů jste nám tuto  hrůznost připravili.

Ale abych se vrátil k těm pasážím návrhu zákona, se kterými nelze jinak, než-li souhlasit.

Zcela prioritní, by měla být odpovědnost každého majitele psa, a to nejen majitelů psů dle vás tzv. nebezpečných. Stanovení odpovědnosti za Škody způsobené psem se ale dle mého soudu nikam neposunuli dopředu, snad jen opět na úroven občansko právních sporů.

Jsou u nás tisíce chovatelů a majitelů, či chcete-li držitelů psů různých plemen. A právě nebezpečnost jednotlivých psů, je dána většinou chováním majitele, a již méně plemenem.

Jsou plemena, která jsou vnímavější k různým podnětům, a přidá-li se k tomu původní poslání, odpovídající konstituce a fyzická síla to vše podtrženo a znásobeno majitelem, který nemá odpovídající zkušenosti, rozum a odpovědnost, 
potom se stávají problémy a za ně by měli nést odpovědnost právě chovatelé a majitelé psů, kteří mají blízko k problematickému chování.

Odpovědnost ano, pro chovatele a majitelé psů by měla být odpovědnost dána nejen zákonem či vyhláškou, ale především rozumným zákonem a rozumnou vyhláškou.

A právě tady bohužel končí mé pozitivní vidění věci, kterou jste p.poslanci vypotili v potu krve.

Ale já vím, že to až zase tak v potu krve nebylo, a k tomu se velmi brzo dostaneme.

Předně bych Vám chtěl připomenout, že se jedná o zákon, který je restrikcí nejen proti chovatelům, ale také proti psům samotným. - 

§ 11 - Pohyb psů.
Umíte si pane poslanče či paní poslankyně ( dále jen poslanci) představit, jak se tento vámi navržený zákon kloubí se zákonem na ochranu zvířat, který jistě nemůže být souhlasný s tím, že psa po celý jeho život budu vodit na vodítku, bez možnosti pohybu. To možná vyhovuje vám páni poslanci, a je to také v parlamentu i vidět. Ale pes, obzvláště plemena, která jsou vedena po sta let jako pracovní či služební, a ne jako bojová, nebezpečná a já nevím jaká ještě ( co vám dovolí krásný český jazyk), ke svému životu, plnohodnotnému životu, pohybu potřebují více, než-li vy, svou pozornost a píli v parlamentu. Například plemena,(vámi označená jako nebezpečná) Rotvajler a Dobrman, jsou velmi stará německá plemena.Jejich historie a původní poslání jsou zřejmá a v žádném případě neotřesitelná. Je to plemeno, které ke svému životu potřebuje pracovat. Dobrman a Rotvajler jsou již téměř 100 let uznaným policejním tedy služebním plemenem. 

Rotvajler o své původní poslání přišel v době technické revoluce, kdy jeho funkci tažného, honáckého psa převzala technika.

Dlouhá léta neměl uplatnění vyjma psa řeznického a hlídacího v selských stavení. Až jistý kriminální rada přišel na jeho schopnosti se podřídit výcviku a jeho dobré vlastnosti se velmi brzo osvědčili.

A tak toto plemeno se zhostilo své nové role v lidském soužití velice rychle a dobře, a je velmi dobře cvičitelné a v současném trendu sportovního výcviku bez agresivity, vcelku i dobře uspět a obstát. Nechápu vážení poslanci, jak jste 
určili, že právě tato plemena, které jsou vaší vinou na indexu, jsou anblock nebezpečná.

On totiž jak rotvajler, tak i dobrman je, i když v menší míře, využíván k hummáním úcelum. Existuhí celé brigády lavinových psů, které jsou složeny převážně ze zástupců plemene Rotvajler( alpské země) Existují důkazy, o využití 
Rotvajlerů, co by psů vodičů nevidomých, a mohl bych pokračovat.Rotvajler je pes, který má své poslání, býti lidem nápomocen. Je zrozen k práci a výcviku.

A vy přesto tomuto psovi upíráte možnost býti cvičen se sportovním zaměřením, neboť součásti výcviku páni poslanci je i nácvik ochrany psovoda. Necvičený pes je pes nebezpečný, ať již se jedná o plemeno jakékoliv.

Nebudu a ani nechci Vám dávat přednášku o etologii, biologii. kynologii. či nauce o dědičnosti.

Jste natolik vzdělán, že jste se právě tomu mohl stát poslancem a zákonodárcem, se všemi odpovědnostmi a právy. Občané této země nemají mnohdy mnoho důvodu k radosti, jak si vy poslanci myslíte a jste o tom přesvědčeni, že je v podzámčí také dobře. O to méně chápu takové restrikce, které dopadnou i na obyčejný lidičky, kteří nemají žádné ambice se zabývat velkochovem psů, a ani nemají psa z komerčních důvodů, a právě třeba ten Rotvajler či dobrman je jejich jedinou radostí v této době, kdy je v naší zemi blbá nálada, kdy jaká-si paní velice nekompetentně zasahuje do politiky a parlament je zticha, proto-že je v parlamentu dobře................

Již téměř desetiletí slyšíme, že tento parlament je v podstatě velice dobrý, a byl by ještě lepší, kdyby nemusel napravovat chyby za své kolegy předchůdce. a věřte, že pokud se podaří tento zákon prosadit v této podobě, tak to bude opět vaši nástupci dávat do pořádku a zase se bude poukazovat na nekompetentnost předchůdců a parlament bude opět v pohodě..

To, že v parlamentu nejsou Ti praví lidé na pravých místech mi a nejen mě, je jasné i na takovémto školáckém zákoně, jako je zákon o chovu psů.

Je mi z Vaší práce (návrhu zákona) jasné, že o psech nevíte zhola nic, a myslím si, že by to v mém případě asi dopadlo stejně, pokud bych se ujal přípravy předlohy zákona o jaderné bezpečnosti či o restitučním zákonu ve vztahu k církevnímu majetku.

A nyní bych se nejprve věnoval samotnému návrhu zákona v té podobě, jak jsem jej získal.

Samotný zákon je obsažen na 15 listech formátu A4.Jsem přesvědčen, že jeho vypracování mohlo trvat asi tak dva nejdéle tři dny. 

Pro každé navrhovací řízení a samotnou přípravu zákona, či předložení návrhu zákona, je zapotřebí mnoho materiálu a podkladů, které jsou svým původem z části naše, tedy České republiky a hlavně a především ze zemí EU, jimž jsme povinni se přizpůsobit, ne-li zcela převzít jejich právní normy ánblock.

A co se nestalo, vlastně stalo..... Takový jednoduchý zákon o chovu psů, dostali poslanci, kteří na něm pracovali tak, že se moc zákonům Evropské unie nepodobá. Och jaká originalita, vždyť psům to musí býti jedno, nemohou se bránit. ( Jsem přesvědčen, že slovenský zpěvák Peter Nagy ani neví, že ve své jedné písni bude porušovat zákon ČR, neboť v ní propaguje, že psi sa brania útokom....)

Podklady, tedy hlavní podklad, neboť jsem nezjistil v obsahu nic jiného (až na skutečně malé vyjímky), tvoří 28 listů A4 a tento materiál vypracoval Parlamentní institut, jmenuje se: Právní úprava chovu psů v zemích Evropské unie

Jedná se o informační podklad č.5.122 a zpracovala jej Mgr. Martina Franková v prosinci 1998 a Mgr.Magdaléna Zralá v lednu 2000.

V podstatě v tomto materiálu je zahrnuto, jak v některých zemích řeší problematiku s chovem psů.

Jsou to země jako : Francie - Irsko - Německo - Rakousko - Švédsko - Velká Británie. 

Tedy země, které mají v chovu a držení psů dlouhou tradici. ( Ještě, že je USA daleko, tam totiž mohou jít psi i sami do vězení a o Rusku ani nemluvě)

Ale vraťme se k již vzpomínaným podkladům. Po prvém přečtení právních úprav v těchto zemích, mne zaujala jedna podstatná věc a zřejmý rozdíl mezi našimi zákonodárci - tvořiteli a mezi tzv. západními zákonodárci a tvořiteli skutečné demokracie.

V právních úpravách totiž převažuje ochrana psů, nad restrikcí proti nim, a dostatečným způsobem zvýrazňuje odpovědnost chovatele či držitele psa a jeho rizika vyplívající s povinností majitele.

Ochrana psů mi jaksi v novém zákonu (připravovaném )chybí.

A ať mi poslanci prominou, nebo´t vím, že se s těmito materiály určitě dobře seznámili, po dobu jejich studia (28 listů) rád bych, protože se jedná o dopis otevřený, tedy určený nejen, i když hlavně, pro poslance, ale také pro širokou 
veřejnost a to nejen kynologickou, některé pasáže z tohoto materiálu bych velmi rád zveřejnil.

Francie - podnětem k řešení situace v chovu psů tzv. nebezpečných plemen byla ta skutečnost, že plemeno pitbull právě pro svou agresivitu, začalo vyhovovat některým problémovým, neřku-li asociálním skupinám převážně mladých lidí, kteří svou trestnou či nezákonou činnost často vykonávali právě s těmito psy. Psí zápasy nevyjímaje.narůstající případy donutili francouzské zákonodárce zasáhnout, a tak 1.června 1999 vstoupil v úcinnost nový zákon, který mj. velmi přísně stanoví přísná pravidla pro chov pitbullů.

Ovšem zákon velmi rozlišuje dvě kategorie nebezpečných psů.

Cituji. bojoví psi (pravděpodobně pouze pitbullové) a hlídací psi ( např. rottweileři, American Staffordschires)

Obě kategorie psů musí být registrovány u obecní správy. Tito psi mohou být venčeni zásadně jen s náhubkem a na vodítku................ Tak ejhle, tady se naši poslanci asi inspirovali,

Dále se výňatek ze zákona zabývá bojovými plemeny, která já žádná neznám, jako taková,alespoň co jsou mi známa všechna uznaná plemena páni poslanci. 

Ve Francii existuje vcelku velmi přísný právní výklad problematického chovu psů, považovaných jako nebezpečných či bojových, a vznikají zde právě pro to časté kritiky na tuto problematiku,

V závěru tohoto materiálu se připouští, že by asi více zapůsobilo vysvětlení, jak psy správně vychovávat, než-li přísný zákon.

Tak jak znám poměry ve Francii a skutečné řešení problematického jednoho plemene, které skutečně ve Francii vyřešili jednou pro vždy, dnes již jsou přísné zákony pro chov a držení psů na obtíž. 

Francie asi postupovala nejradikálněji, k čemuž je vedli skutečné okolnosti, které bylo třeba skutečně řešit.

Ale co dál, drazí Francouzi. Nebojte se, my se vám budeme asi v ledasčem podobat, protože si někdo u nás asi vzpomněl, že máme z dávné historie mnoho společného. a tak nějakou podobnou pitomost učiníme též.........

Irsko - Právní úprava chovu psů v Irsku se (alespoń v tomto materiálu) zabývá především a hlavně ochranou psů. Problematické chování psů musel být řešen v roce 1986, kdy byl přijat zákon. který zásadně a přesně upravuje problematiku týkající se psů.

Zákon zcela jasně řeší nejen vztah pes - majitel resp.chovatel, ale také chovatel resp. majitel vers. pes.

Tedy ten, kdo a jakým způsobem se o psa stará a jaké podmínky mu ukládá zákon, coby držiteli či chovateli ať již jednoho psa, či velkého chovu.

Zákon upravuje pohyb psa, tedy myšleno volný pohyb psa velice přesně. Majitel nebo osoba pečující o psa, může dovolit pobyt pouze v domě nebo na pozemku majitele psa (osoby pečující o psa) nebo v domě či na pozemku jakékoliv třetí osoby, pokud s tím tato osoba souhlasí.

Má - li se pes pohybovat na jiném místě, musí být vždy doprovázen majitelem ( osobou pečující o psa) a být pod dostatečnou kontrolou.

K tomu je nutné povolení, za které se platí deset liber ročně a v případě všeobecného povolení dvě stě liber ročně..(chudý pes musí být jenom na svém, bohatý se holt proběhne všude....)

V celku zvláštní režim platí pro chrty.

Zvláštní ustanovení se týká nebezpečných psů, a to nebezpečných bez ohledu na příslušnost k tomu kterému plemeni.(páni poslanci)

Kdyby totiž občané vás poslance rozlišovali pouze podle nebezpečnosti vyplívající z vaší politické příslušnosti, a ne dle vašich skutečných schopností a předpokladů pro práci, tak vám garantuji, že by jistě místo vás seděli v 
parlamentních seslích zástupci strany NEI - či důchodců za životní jistoty a pod.

Jestli-že z Francie k nám přišla tvrdost zákona a urputnost, s jakou se do boje proti psům pustili Francouzi, tak z Irska zase převezmeme zákon o znečištění odpadky, a to v téměř nezměněné podobě, ve které je otištěn v parlamentních podkladech a materiálech.

Kdyby se ale poslanci ráčili řádně začíst do irského zákona, resp., do výňatku, dočetli by se, že Irsko i Velká Británie, má přijatý zákon o psech, který je považován skutečně za speciální zákon, a přesto má obecnou povahu a týká se všech psů, ne jen těch nebezpečných.

Zřejmě irští a britští zákonodárci měli více času, či lepší disciplínu v parlamentu, protože v jejich zákonu je pamatováno na vše. tedy i na takové drobnosti, jako na povolovací systém a soukromoprávní rysy charakterizované 
právní úpravou odpovědnosti za škodu způsobenou psem nebo obrany proti obtěžování psem . jako je obligátní štekání, častý to důvod k sousedským sporům.

Německo - je země s ohromnou tradicí chovu psů a tato země dala světu skutečně krásná a ušlechtilá plemena. přesto i v této zemi, resp. v těchto zemích Německa je pohled na tuto problematiku vnímán různě.

Německý parlament se k řešení právní úpravy chovu a držení psů zabýval mnohokrát, ale ta skutečná váha rozhodnutí je povětšinou na samotných spolkových jednotlivých zemí a jejich správního řízení.

Protože, Ty, kteří jsou seznámeni se způsobem života v Německu, jistě nepřekvapí, jak přesné statistiky o všech útocích psů se zde vedou, ať již dokonaných či nedokonaných, existuje zde skutečně velmi podrobná statistika, ze 
které se vychází.Pro zajímavost ale v tomto studijním materiálu je skutečnost, které si asi poslanci ani všimnout nemohou, pokud nemají kynologii v krvi.

Podle statistik v Německu z roku 1996, je na prvním místě v počtu pokousání člověka Německý ovčák, na druhém kříženci a na třetím Rotvajler. Až na místě čtvrtém je to právě Pitbull. Pokud by se vážení poslanci a odpovědní podívali do statistiky ne policejní za toto období, ale do kynologické, zjistili by, že nejrozšířenějším plemenem v 
Německu byl Německý ovčák, Rotvajler ,Dobrman.Kříženci až za nimi a to dost daleko je Pitbull.. Pokud vezmeme v úvahu ohromné počty těchto tří (z kraje uvedených ) plemen,které m.j. pro němce znamenají mnoho a jsou jejich národní chloubou a hrdostí a lze tato plemena považovat i za část jejich národní identity, potom zcela zákonitě vedou statistiky, ze kterých pochopitelně nikdo včetně majitelů těchto psů ve statistice vedených, radost nemá.

Je třeba sledovat, pokud to nepovažovat přímo za úřednickou morbidnost statistiky se vším všudy, tedy i porovnávat a počítat.

Německé úrady byly velmi prozíravé, a nechaly se k této problematice vyjádřit své občany.. Občané Německa se měli možnost tak vyjádřit v roce 1992. Jednotlivá témata byla:

- Daň ze psů
- Chov psů
- Nebezpečnost psů

Jednou z otázek, které měl průzkum vysvětlit či objasnit, bylo: které psí rasy daly nejčastěji podnět k úřednímu zákroku, křížené rasy nevyjímaje.

Německý ovčák .- kříženci - rottweiler - dobrman - na 10. místě pitbull. 

Ale pokud se začteme do výňatku tohoto zákona, zjistíme, že Němci skutečně mají kladný vztah ke psům, a také tak na ně pamatovali při přípravě zákonů, které se zabývají chovem psů, a zákony v Německu skutečně psy, ale nejen psy, ale i ostatní zvířata, které doma němečtí chovatelé chovají, a tyto zákony je chrání a ochraňují, což by v demokratické společnosti mělo i tak být.

Zákon o o pořádkových úřadech z roku 1996 velice přesně upravuje, za jakých podmínek je třeba dodržovat bezpečnost při venčení psů na veřejnosti, a jakým způsobem psa lze venčit. Pes nesmí ohrožovat lidi, zvířata a věci. Pro nebezpečné psy navíc platí, že jej nesmí vést osoba mladší 18 let.

Dále je velice přesně specifikováno, za jakých okolností se pes musí zabezpečit na vlastním pozemku, kde se pes zdržuje. Zákon řeší i takové drobnosti, jako je označení prostoru, kde se pes, říkejme mu třeba nebezpečný, pohybuje.

Dále se říká, že pes musí být na vodítku jen v případech ( procesí,průvody, lidové slavnosti a dalších příležitostech, kde je velká koncentrace lidí. totéž platí i pro veřejné dopravní prostředky.

Nebezpeční psi musí být kromě ohrazených pozemků vždy na vodítku. pes který kouše, musí mít navíc i náhubek ve všech případech, kdy ostatní psi musí být na vodítku.

Klíčovým a velice přesně definující, páni poslanci, je paragraf §6, který stanoví, co je myšleno pod pojmem nebezpečný pes. a pes, který kouše.

Odstavec 2 § 6 stanoví, které rasy nebo skupiny psů, jakož i kříženci jsou považováni za nebezpečné psy.

Tito psi jsou uvedeni v následujícím seznamu, a je k nim připsáno, že se jedná o domněnku nebezpečnosti.

Tito psi se považují za nebezpečné do té doby, dokud majitel nedokáže před místním pořádkovým úřadem a jeho inspektorem, že pes nemá žádnou vlastnost ohrožující zvířata a lidi.

Za nebezpečné rasy jsou považována tato plemena: Pitbull, Bandog, American Staffordschire Terrier, Staffordschire Bullterrier, tosa Inu, Bullmastiff, Bullterrier, Dogo Argentino, Dogue de Bordeaux, Fila Bresileiro, Mastin Espanol, 
Mastino Napoletano, Rhodesian Ridgeback,(právě tato plemena se v některých místech Německa stala obětmi “inkvizice” a právě v Německu byla doslova po stovkách vybíjena v nedávné době)

Nenapadlo Vás poslanci, proč němci nepovažují za nebezpečné plemena právě ta plemena, která vévodí tabulkám v počtu pokousání člověka či jiného zvířete.

Proč? Já to vím, a lidé co tato plemena chová a je jejich majitelem to vědí také, ale těch vy jste se pochopitelně nikdy a nikde neptaly, protože pokud by jste tak učinili, zákon či jeho předloha by asi vypadala jinak.

Definice nebezpečných psů je zanesena v §3 a hovoří o tom, že nebezpeční psi jsou ti co:

1 opakovaně a nebezpečně skákali na člověka
2 opakovaně štvali nebo roztrhali divokou zvěř, dobytek, kočky nebo psy.
3. pokousali člověka nebo zvíře
4 byli chováni nebo cvičeni k útocnosti, bojové připravenosti, prudkosti nebo k jiným vlastnostem.....

Rakousko - Právní úprava práv a povinností majitelů psů je na úrovni spolkových právních 
předpisů, ale v právním řádu každé rakouské země.

V materiálu pro přípravu zákonu jsou zmíněné země tři, a to: Vídeň’, Tyroly a Korutany.

Zákon o chovu psů v Rakousku je ač v každé zemi jiný, tak ne až tak se výrazně lišící či dokonce rozcházející se ve své podstatě.

Samozřejmě že zákon předpokládá i psy( ne plemena) problematické, a zákon zcela přesně vymezuje, za jakých podmínek se tito psi musí chovat.

Ale největší pozornost věnuje zákon ochraně psů, respektive zvířat, jako takových. Což je velmi sympatické, a Rakušanům a jejich mentalitě podobné.

Opět odpovědnost za chování držených psů nese na svých bedrech sám chovatel či majitel.

Více, než-li restrikci a omezování v chovu psích plemen bez vyjímky, se věnují rakouské zákony daňovým záležitostem spojených s držením a chovem psů.(o čemž jsem i já přesvědčen, že je to i u nás jeden z důvodů)

Švédsko - V  této zemi, je již od roku 1988 uzákoněno nařízení na ochranu zvířat, které v §19 jasně říká, že je zakázáno vlastnit a chovat psy:

- kteří jsou mimořádně agresivní..
- kteří jsou vznětliví a koušou...
- nad kterými je těžké získat kontrolu, pokud již zaútočili..
- kteří mají sklon směřovat svou agresi vůči lidem nebo jiným psům

Zákon dále říká, že pokud se vyskytne takto agresivní a kousavý pes, musí mu být vymezeny takové podmínky, aby v této činnosti, kterou tento pes považuje za přirozenou, mu bylo zamezeno.

Jestli-že je pes nebezpečný a není pod kontrolou majitele, může ho policie po dohodě s veterinářem utratit.

Velká Británie - V této zemi, která má velkou tradici v chovu mnoha plemen, je problematika nebezpečných psů ošetřena Zákonem o psech již z roku 1871.Podle tohoto zákona mohl být potrestán majitel nebezpečného psa, který nebyl pod dostatečnou kontrolou.

(Vážení poslanci, to je to, co my bychom potřebovali dnes, a oni to už věděli v roce 1871)

Ale Britové mají komoru, která pracuje, a tak v roce 1991přijali a posléze v roce 1997 novelizovali zákon o nebezpečných psech, který m.j. říká, že ta plemena, která jsou vysloveně držena a chována pro zápasy (boj) je jejich držení možné pouze za přísně kontrolovaných podmínek.Tento režim se týká pouze 4 plemen.

Pitbulský terier, Japaneese tosa, Dogo Argentino Fila Brazileiro.

Psi těchto ras je zakázáno chovat, prodávat, měnit, nabízet, inzerovat atd.....

Pokud přesto chce být někdo majitelem tohoto plemene, nemá to vůbec jednoduché.
- pes musí být nahlášen na policii 
- pes musí být vykastrován nebo nést označení o provedené kastraci
- třetí strana poskytla pojistné krytí
- ověření o vyjímce je platné a její podmínky jsou splněny ( osvědčení)
Problémem a to značným bývá v Anglii dokazování, zda-li jde skutečně o pitbulteriéra či nikoliv.

V Anglii, pokud pes jakékoliv rasy zraní člověka, není rozhodující rasa, ale čin jako takový.Pokud pes někoho poraní, jedná se o závažnější trestný čin. Pes, který již jednou zranil člověka či zvíře, je již považován za zvíře nebezpečné a 
jeho případná recidiva je absolutně nežádoucí se všemi důsledky pro majitele z této události vyplívající.

Sankce vůči majitelům psů, kteří poraní či zaútočí s úmyslem zranit jsou nemalé a nepříjemné. (pokuta, odnětí svobody, či nařízení utracení psa.)

Zákon velice přesně specifikuje a zná pojem tzv. zuřiví psi. Vedle všech těchto částí zákona o chovu a držení psích plemen, samozřejmě zákon počítá s ochranou zvířat a to i zvířat opuštěných a toulajících se.

Tolik ( zkráceně ) studijní materiál, ze kterého jste vážení poslanci čerpali své vědomosti.

Ale to je velice málo k tomu, aby jste přijali tak závažný právní předpis pro majitele a chovatele psů.

Zcela určitě s Vámi souhlasím, že zákon vymezující povinnosti a práva všech chovatelů psů v České republice je zapotřebí jako soli. Je třeba se zaměřit na lidi, ne na psy. Ti za nic nemohou. Za co mají trpět? Za to, že si je lidé před 40.000 roky začali zdomácňovat a že tu dnes s námi žijí. Že nám dělají společníky a nosí nám radost v době, kdy je tu dost blbá nálada, a dejte si ruku na srdce, i Vaší vinou ..

Psi za nic nemohou, za vším hledej člověka 

Vážený poslanče a Vážená poslankyně. zviditelnit se může člověk i dobrou a záslužnou prací, tak proč nám toto děláte!!!!

S úctou František Šmíd v.r. 
frantisek.smid@worldonline.cz

Zpracoval: Ivo Přikryl