Smutný
příběh chovatelky RTW
s prosbou o radu poslala p.Sosnová z Litvínova. Předal jsem ho neprodleně MVDr. Nečasovi. Jeho názor naleznete hned za dopisem p.Sosnové. Vážený pane Ing. PŘIKRYLE Často čteme, k jakému týrání zvířat dochází. Tento příběh je z jiného soudku. Jelikož mám sedavé zaměstnání a děti jsou již odrostlé, rozhodla jsem se, že si pořídím pejska. Než jsem se vdala, měla jsem NO. Absolvovala jsem s ním nespočet závodů a nikdy s ním nebyly žádné vážnější problémy. Přesto jsem se rozhodla pro RTW. Nejdříve jsem si koupila RTW bez průkazu původu. Ten začal asi po třech dnech být nemocný - zvracel, měl průjem. Jeho srst byla plná lupů,. ale stále přijímal potravu. Tyto příznaky zdánlivé ustoupily, aby se vrátily s novou intenzitou. Rozdíl byl v tom, že přestal přijímat potravu i vodu. Do třech dnů po těchto příznacích uhynul. Ošetřoval jej MVDr. GABRIEL. Protože jsem chtěla psa, tak jsem jej dala panu doktorovi s tím, ze provede pitvu. Když jsem se ptala, na co uhynul, bylo mi sděleno, že měl nemocná játra a že to byla vrozená vada. Pro jistotu jsem ale vydesinfikovala byt. Se souhlasem lékaře jsem si pořídila dalšího RTW, ale tentokráte s PP. Jela jsem pro něj do Přímětic u Znojma. Krásný pejsek ze spojení Cisy Mariky a Bala Merota. Situace se opět opakovala, ale s tím rozdílem, že první příznaky se projevily po třech nedělích. I tento pejsek mi uhynul. Pan doktor prohlásil, že to byl typicky průběh parvovirózy a že viry zůstaly v bytě pravděpodobně po prvním pejskovi. Opět jej ošetřoval MVDr. GABRIEL. Stejně jako po prvním pejskovi jsem opět vydesinfikovala byt a všechny prostory, kde se pohyboval. Použila jsem persteril. Čekala jsem jeden rok a pak ze stejné chovné stanice jsem si přivezla dalšího psa. Když měl za sebou všechna očkování, myslela jsem si, že mám vyhráno. V této době jsme se setkali s 3 měsiční fenkou RTW, která do třech dnů po našem setkaní uhynula. Dle pitevní zprávy prý na parvovirozu. Po týdnu začal můj pejsek mít průjem, zvracet a přestal přijímat potravu i vodu. Okamžitě jsme jeli k lékaři - MVDr. Marešovi do Loun. Bohužel, v teto době byl pan doktor nemocný. Tak z Loun jsme jeli do Mostu k MVDr. Konstiakovi. Ten jej prohlédl a řekl, ze tento pejsek uhyne, protože má coronavirozu. Proti této nemoci se běžně neočkuje a RTW na ni hynou. Jediná jeho šance prý je Puppiglobin. Za dvě hodiny po projeveni se prvních příznaků byl pes ošetřen, přesto příznaky neustupovaly. Cely třetí den byl na kapačkách. Pan doktor byl velice obětavý, kvůli němu vstával ve 4 hodiny ráno, večer pak přijel ke mě domů. Přes veškerou péči, obětavost a lékařské znalosti byl i tento pejsek 4.7.1998 ve 21.40 byl utracen. Pitval jej pan doktor BENES - LOVELA Lovosice, který prý potvrdil diagnózu. Toto je můj příběh. Velice bych si přála mít psa, ale ještě víc se bojím. Co by jste mi poradily? Pokud chcete odpovědět, moje adresa je:
P.S. - pokud je to možné, prosím předejte tento dopis MVDr A. Nečasovi. Váš příběh je zcela jistě smutný a nutno podotknout, že jste i přes svědomitou a odbornou péči kolegů neměla se štěňaty rotvajlerů dosud štěstí. Každé plemeno je svým způsobem náchylné k nějakému onemocnění, ať už infekčního či neinfekčního charakteru. Rotvajler je plemeno predisponované například pro různá vývojová onemocnění kostí a kloubů, ale zároveň je velmi vnímavý k některým virovým původcům chorob. Na základě údajů, které mám k dispozici z Vašeho dopisu, byla s největší pravděpodobností příčinou úhynu zmíněných štěňat parvoviróza, jejíž klinické projevy byly umocněny koronavirovou infekcí. Koronaviróza sama o sobě nepředstavuje pro psy z hlediska ohrožení života tak velké nebezpečí. Současná infekce koronavirem a parvovirem však vede k závažnému onemocnění s vysokou mortalitou. Pokusím se stručně a srozumitelně objasnit podstatu problému. Parvoviróza je vysoce nakažlivé onemocnění psů, které je postihne většinou ve stáří 6-18 týdnů. Predisponován je především právě rotvajler a dobrman. Původcem je virus z čeledi Parvoviridae, který je velmi odolný vůči vlivům vnějšího prostředí a je značně rozšířen v místech s vyšším výskytem psů (psí útulky, parky apod.). Virus je rezistentní i k působení desinfekčních látek a v trusu přežívá až 3 roky. Šiřitelem viru jsou často dospělí psi, kteří klinicky neonemocní. K nakažení dojde při styku s kontaminovaným trusem či předměty. Inkubační doba (od nakažení po projevení se prvních klinických příznaků) je 3-7 (někdy až 14) dnů. Pes začne zvracet a má průjem, často s obsahem krve, což vede k odvodnění organismu (dehydrataci). Toxiny a bakterie mohou proniknout do krve a vyvolat poškození jater a sepsi. Léčba přísluší veterinárnímu lékaři a je časově i finančně náročná. I přes intenzivní péči bývá úmrtnost vysoká. Proto je lepší se věnovat prevenci (vakcinace, dezinfekce). Množství protilátek proti viru, a tedy odolnost daného zvířete, souvisí s imunitou. Štěně po narození přijímá protilátky od matky z mleziva (první mléko) a vzniká tzv. "pasivní imunita". Ta podle množství přijatého mleziva a imunitního stavu feny chrání štěně 5-12 týdnů. Druhým typem imunity je "imunita aktivní", při níž si štěně samo vytváří protilátky, buď po vakcinaci nebo po prodělané infekci. Nejlépe je začít s vakcinací v 6 týdnech věku, a to vakcínami s vysokým titrem antigenu (ten vyvolá v těle tvorbu protilátek). Jedna vakcinace ovšem nestačí. Štěňata je třeba vakcinovat pravidelně přibližně po 3 týdnech, a to až do věku 12 týdnů, v případě predisponovaných plemen (rtw, dobrman) do stáří 16 či dokonce 22 týdnů. Jak už to v přírodě bývá, i přes všechna tato opatření může k rozvoji parvovirózy dojít v důsledku tzv. "imunitního okna". Nejčastěji se objeví v 6-12 týdnech stáří a přetrvává 2-3 týdny. V tomto období se doporučuje přísně dodržovat karanténní opatření a nevystavovat štěně kontaktu s virem (venčení pouze na místech, kam nechodí jiní psi, zamezení styku s jiným, i klinicky zdravým, psem). Proti koronavirové infekci je možno vakcinovat štěňata v kombinaci s jinými chorobami. V současné době jsou na našem trhu firmy, které antigen koronaviru ve svých očkovacích látkách dodávají a každý veterinární lékař Vám jistě vhodnou vakcínu doporučí. Ve Vašem konkrétním případě se mohlo první štěně infikovat již v chovu, nebo během cesty k Vám (všimněte si inkubační doby onemocnění). K poškození jater může dojít v důsledku sepse a působení toxinů. U druhého pejska se mohla uplatnit nedostatečná vakcinace (rtw vyžaduje rozsáhlejší vakcinační schéma), nebo zmíněné "imunitní okno" (toto riziko lze snížit použitím očkovací látky s vysokým titrem antigenu, v kombinaci s vakcínou proti koronaviru, a dobrým vakcinačním schématem). Neméně důležitou součástí prevence je, ještě před koupí psa, důkladná dezinfekce prostředí (literatura doporučuje chlornan sodný v ředění 1:30, může být i chloramin 4-6%, 0,2% kyselina peroctová, 0,5-4% formalín apod.), které ovšem musí předcházet dokonalá mechanická očista všech předmětů (co jde, vyperte nejméně při 60° C). Dále je třeba psa pravidelně odčervovat, vyvarovat se působení stresových faktorů na štěně a dietetických chyb. Svou odpovědí na zaslaný dotaz jsem Vás v žádném případě nechtěl odradit od chovu rotvajlera. I jiná plemena psů mají své problémy, a věřte, není jich málo. Pořídíte-li si další štěně rotvajlera, snažte se dodržet všechna doporučená preventivní opatření. Doufejme, že budete mít příště více štěstí. S pozdravem MVDr. Alois Nečas |