díl 4.

PÉČE O NEMOCNÉ ZVÍŘE
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Majitel nemocného psa se vrátí od veterinárního lékaře a nastává mu neméně důležitý úkol - aplikovat rady a léky, které zvěrolékař poskytl a předepsal pacientovi. Druh onemocnění nemusí vždy dovolit injekční podávání léčiv, což je způsob nejideálnější, neboť poskytuje naprostou jistotu, že zvíře dostane potřebnou dávku. Celá řada léčebných přípravků se aplikuje místně nebo zaživadly, a je na chovateli, aby uplatnil svoji vynalézavost a důvtip.

     Místní podávání nečiní zpravidla potíže, snad kromě sprejů. Zvířata se obvykle bojí sykotu hnacího plynu. Postačí, když tekutinu z tlakové nádoby nastříkáme na tampon a tím potíráme postižené místo. Horší je, že pes se snaží ošetřenou oblast olízat. Podle lokalizace a času tomu můžeme zabránit osobním dohledem, obvazem a v krajním případě náhubkem nebo ochranným límcem. U indikovaných případů pomůže důkladné vetření do kůže.
Při očních onemocněních vytlačíme příslušné množství masti do spojivkového vaku a víčka dobře promasírujeme. Po aplikaci ušních kapek masírujeme kořen ucha, aby se tekutina dostala do všech kožních záhybů. Je nezbytné a musíme výslovně upozornit na dodržení doby léčebné kúry i při očividném zlepšení onemocnění. Uvedené přípravky zpravidla obsahují antibiotika a předčasné ukončení léčby často vede k recidivě (návratu nemoci) a rezistenci zárodků (ztrátě citlivosti na určitý lék). Bakterie si dokáží rezistenci i předávat a jsou případy, kdy najít účinný lék je velmi obtížné a nákladné, například při recidivujících chronických zánětech zevního zvukovodu. Nutnost dodržet léčebnou kúru ostatně platí u všech forem podávání antibiotik.

Dokud má pes zachovánu chuť k přijímání potravy, nečiní potíže lék krmivem propašovat. Tabletu lze zabalit do kousku masa, který pes vcelku spolkne, práškovitý nebo tekutý lék zamíchat do trošky sladké kaše, připravené například z medu. Kaši lze i natřít psovi přímo na jazyk nebo malé množství tekutiny vstříknout do tlamy injekční stříkačkou, vyžádanou od veterinárního lékaře. K zamaskování léku použijeme i pamlsky, které jsou normálně psovi odepřeny (uzeniny, cukroví). Nepřijímá-li pes potravu, je možné tabletu vložit hluboko na kořen jazyka, kde ji už pes spolknout musí. Vyžaduje to pochopitelně naprostou důvěru psa v chovatele, stejně jako při ošetřování bolestivých afekcí, jako jsou čerstvě sešité rány nebo fixované zlomeniny. Pes musí získat jistotu, že nepříjemná procedura je nezbytná a že je nevyhnutelné se jí podvolit. Až nečekaně často dochází v ordinaci veterinárního lékaře k zápasu majitele se psem i při banálních úkonech, jako je očkování nebo zevní vyšetření. Vzácností není ani poranění člověka. Když se pes takto chová v cizím prostředí ordinace, o to obtížnější je pak ošetřování ve známém domácím prostředí. Vystupování chovatele musí být uvážlivé, klidné, ale rezolutní a důsledné.

Velkou trpělivost vyžaduje ošetřování nemocí nebo poškození pohybového aparátu, kdy má pes předepsán "klid na lůžku”. Předčasný neuvážený pohyb může znamenat obnovené zlomeniny, opětovné přetržení šlachy nebo prořezání stehů v sešité kůži a ošetřování a hojení je pak daleko komplikovanější, než u zranění čerstvých. Chovatel musí být dostatečně vynalézavý, aby zajistil nezbytný režim psa (venčení, krmení) s minimálním pohybem pacienta.
Stejně jako nemocný člověk vyžaduje postižený pes teplo a klid. Je-li zdravý pes celoročně umístěn v kotci, pak pro nemocného musíme zajistit koutek v bytě i na úkor dočasného osobního nepohodlí. Je velmi smutné, když rádobychovatel žádá utracení psa jen proto, že není ochoten slevit ze svých nároků. Při některých onemocněních předepíše veterinární lékař psovi dietu, kterou obvykle specifikuje. Po určitých výkonech, například operacích střev, je ordinována několikadenní absolutní hladovka. Nesnažme se ji porušit ani v případech, že se psovi očividně ulevilo a o potravu žadoní. Krátkodobé hladovění psovi rozhodně neuškodí, vždyť ani jeho divocí předkové ani současní příbuzní neuloví kořist každý den. Po uzdravení pes ztracenou kondici rychle dožene.
Úporné průjmy nebo zvracení ohrožují psa nejvíce ztrátou tělesných tekutin (dehydratací organismu). Nejzávažnějším úkolem chovatele je tekutiny v dostatečné míře poskytnout, nejlépe ve formě blízké tekutinám vyloučeným. Slouží k tomu speciální roztoky (Rehyvet apod.), minerální vody nebo alespoň obyčejná vlažná voda s hroznovým cukrem (Glukopur), špetkou kuchyňské soli a zažívací sody. Občas se pes zvracením zbaví podaného antiparazitika (Helmirazin, Taenifugin). Doporučuje se podat psovi půl hodiny před aplikací léku tabletku kinedrylu.

Veterinární lékaři, kteří se malými zvířaty zabývají, jsou zpravidla také chovatelé. Rozhodně neukládají k domácímu ošetřování nesplnitelné úkoly, neboť je mají sami vyzkoušené. Mějme proto k jejich radám důvěru a mějme dostatek trpělivosti je realizovat

Připravila: Klementová Hana