díl 38.

Perzistující zuby
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Tak jako lidskému mláděti vyrůstají nejprve mléčné zuby, které později vymění za trvalý chrup, dochází k tomu i u mláděte psího, ovšem daleko dříve. První řezáky pronikají dásní mezi druhým a třetím týdnem života. Od třetího až čtvrtého týdne už fena štěňata kojí nerada, neboť ji bolestivě koušou do struků. Později jim už vyloženě utíká a jen velice trpělivé matky dají štěňatům ještě trochu napít.

Kompletní mléčný chrup je vyvinut zhruba ve třetím měsíci a obsahuje 32 zubů. Tyto zoubky jsou tenké a ostré. Zvláště špičáky dokáží citelně poranit při hře lidskou ruku. Musíme si uvědomit, že štěně si hraje s člověkem tak, jak by zápolilo s druhým psem. Rozdíl je jen v síle a citlivosti lidské a psí kůže. Rozhodně není v psím počínání úmysl někoho zranit. I tak neváhejme štěně napomenout, když začne hru přehánět. Ostatně neváhá ani fena, když ji mládě ohryzává nohu nebo ucho na její vkus příliš drsně. Shodí ho tlapou, a nestačí-li to, s psíkem zatřese.
Zatímco lidské mléčné zuby drží v dásni jen nepatrnou skořápkou náznaku kořene, základy psích zubů jsou mnohemdelší. Zvláště špičáky mají kořen stejně dlouhý jako je část, vyčnívající na povrch. Není proto divu, že při výměně mléčných zubů za trvalý chrup, ke které dochází okolo pátého měsíce, mohou zůstat v dásni pevně vězet, i když vedle nich vyrůstá špičák trvalý. Zřídkakdy se tak stane i u mléčných řezáků. Tento stav přetrvávajících zubů se právě odborně nazývá perzistence nebo perzistující zuby. Zajímavé je, že k němu dochází výhradně u malých plemen. Není ničím mimořádným u jezevčíků, pudlů, malých kníračů nebo pinčů. Největší pes s perzistujícími zuby, kterého jsme v ordinaci ošetřili, byl kokršpaněl. Velká plemena ztratí mléčné špičáky bez problémů. Majitelé malých plemen by proto měli svým psíkům zhruba od třetího měsíce výměnu zubů kontrolovat. Předpokladem je pochopitelně taková výchova, aby si zvířátko nechalo do tlamičky nebo alespoň pod pysky nahlédnout. Mléčný špičák přetrvává na vnější hraně dásně, trvalý vyrůstá vedle něho na vnitřní hraně. Je-li už dlouhý nejméně jako polovina zubu mléčného a ten stále zjevně nehodlá dáseň opustit, nastává čas návštěvy veterinární ordinace. Může se totiž stát, že perzistující mléčný zub nedovolí trvalému špičáku zařadit se na správné místo a dojde ke špatnému skusu. Vytržení neboli extrakce zubů se provádí v celkové, byt slabé narkóze, neboť jde o úkon delikátní. Navzdory dlouhému kořenu jsou mléčné špičáky křehké a při náhlém obranném pohybu psa by mohlo dojít k jejich přelomení.

Mírné obtíže se také mohou dostavit v okamžiku, kdy se trvalý zub dostává skrz sliznici dásně. Taje citlivá a mírně oteklá. Štěně řeší situaci tím, že ohlodává všechno možné k nelibosti svého pána. Domněle devastační sklony zpravidla skončí v době, kdy zub pronikne dásní. Trvalý chrup obsahuje 42 zubů a absence některého z nich bývá významným chovatelským handicapem. Stává se tak obvykle u zubů třenových (praemolárů) nebo u poslední stoličky (molárů). Někteří odborníci považují chybění zubu za projev domestikace, oponenti tvrdí, že i na psích lebkách z paleontologických nálezů nejsou některé zuby založeny.

Připravila: Klementová Hana