díl 37.

Umělý odchov štěňat 
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Očekávaný přírůstek v chovu je vždy radostná událost a o to je větší zklamání chovatele, dojde-li po porodu k úhynu matky nebo nemá-li samice pro mláďata dostatek mléka. Nastává nelehké období, kdy je třeba zajistit mláďatům nezbytnou péči i náhradní krmení.
Dosavadní praxe byla značně variabilní, pokusili jsme se proto pro potřeby zoologické zahrady vypracovat schéma náhrady mlék různých druhů zvířat z běžně dostupných tuzemských surovin a v řadě umělých odchovů jsme je i prakticky ověřili. Zabývali jsme se rovněž psovitými šelmami a výsledky použili pro umělý odchov osiřelých štěňat různých plemen psů.
Kromě dostupnosti jednotlivých komponentů náhradního mléka byla dalším naším kritériem i jejich trvanlivost. Předpokladem byla stálá zásoba ingrediencí, z nichž by se dalo mléko snadno kdykoli namíchat. Základem se proto stalo plnotučné sušené mléko, případně Sunar, které se od sebe liší pouze stupněm bakteriologické kontroly. Zvýšení množství tuku jsme dosahovali přídavkem vaječného žloutku, zvýšení množství cukru hroznovým cukrem Glukopur. Jedině koňské sérum běžně koupit nelze, ale jeho výrobce Bioveta Ivanovice na Hané jej v naléhavém případě obratem zašle (na základě receptu veterinárního lékaře) a při jeho expiraci 2 roky je lze uchovávat v chladničce, zvláště při chovu plemen psů s problematickými porody

Složení mléka psa je všeobecně známé a jednotliví autoři se liší jen nepodstatně:

Voda	Tuk	Bílkoviny	Cukr	Popeloviny
75,50	11,80	8,65	3,25	0,80	King 1961
78,88	8,56	6,82	4,09	1,08	Grimmer 1915
76,00	10,50	12,20	1,30	0,90	Grzimek 1960
72,00	9,25	9,72	3,11	0,91	Richter a kol. 1983
77,20	9,80	8,10	3,50		Baines 1981
78,30	9,00	8,00	3,10		Grünbaum 1982

Připravili jsme náhradní mléko následujícího složení:
100 dílů vody
10 dílů sušeného plnotučného mléka
20 dílů žloutku
30 dílů koňského séra
Toto mléko má skladbu:
tuk 9,05 %
bílkoviny 8,15 %
cukr 3,82 %

Příslušné množství mléka bylo připraveno vždy na 24 hodin, uchováváno v chladničce a jednotlivé dávky postupně ohřívány ve vodní lázni. Vhodné je směs mixovat, stačí ale i důkladné promíchání, např. pomocí ručního šlehače. Jako zdroj vitaminů jsme používali combinaly AD2, E a B-komplex, jako zdroj minerálních látek přípravek Plastin v dávkách podle velikosti štěňat. Lze však podávat i lék Roboran nebo drcené dražé Spofavit.
Štěňata jsme napájeli vždy v době, kdy jevila známky hladu, což bylo první týden zhruba po třech hodinách, druhý týden po čtyřech a třetí týden po pěti hodinách. První a druhý týden jsme krmili jednou uprostřed noci, třetí týden jsme již toto krmení vypouštěli. Prakticky to znamená první týden 7 krmení, druhý týden 6 krmení a třetí týden 4 krmení během 24 hodin. Od konce třetího týdne jsme štěňata převáděli na směs mletého libového hovězího masa, žloutku a sušeného mléka v kašovité konzistenci. Podávali jsme ji 3-4x denně a štěňata si na ni velmi rychle zvykla. Současně měla štěňata k dispozici čistou vodu, ale nikdy o ni nejevila před pátým týdnem života zájem. Pravděpodobně stačil přívod tekutin z masové směsi.
I když štěňata nedostala mlezivo a byla tudíž minimálně vybavena protilátkami, nepřidávali jsme do náhradního krmení žádná léčiva. Vyskytl-li se průjem, snažili jsme se jej utlumit použitím hořkého čaje nebo odvaru z mrkve místo vody k přípravě náhradního mléka. Trval-li průjem déle než 24 hodin nebo jevila-li štěňata změnu zdravotního stavu, obohacovali jsme mléko antibiotikem, obvykle neomycinem v dávce 50 mg na kilogram živé hmotnosti v přepočtu na množství vypitého mléka.

Nápoj jsme podávali buď dětskou kojeneckou láhví s dudlíkem nebo lahvičkou pro panenky podle velikosti štěňat. Tvar a délka dudlíku jsou velmi důležité. Optimální je takový stav, kdy při sání dudlík končí u štěněte zhruba ve dvou třetinách jazyka, ze kterého štěně dělá jakýsi žlábek. Rozhodně lze odmítnout krmení z injekční stříkačky pro akutní nebezpečí vdechnutí mléka. V nutných případech (prochladnutí) je možné štěně nakrmit pomocí žaludeční sondy. Technika není složitá, o zavedení sondy a případnou instruktáž můžeme požádat veterinárního lékaře. Je to ovšem nouzový způsob a jednoznačně dáváme přednost sání z dudlíku.
Dírku v dudlíku jsme propálili žhavým drátkem jen v té velikosti, aby štěňata musela vynaložit určitou námahu při sání. Štěňata mají tendenci mléko hltat a při příliš velkém otvoru je nebezpečí vdechnutí mléka s následnou aspirační pneumonií (zápalem plic). Krmili jsme v množství ad libitum a s pitím končili, když štěňata v sání ochabovala. Pokud štěňata nejevila známky hladu, napájení jsme odložili. Ztráta srsti, která je obvyklá při umělém odchovu např. koček, se nám u štěňat neobjevila.

Popsaný postup umělého odchovu přichází v úvahu jen v krajním případě, to jest, nepodaří-li se zajistit náhradní fenu. Tomuto řešení dáváme vždy přednost jak pro vlastní usnadnění odchovu, tak pro daleko optimálnější péči o štěňata. Pokud je to možné, snažíme se získat kojnou fenu alespoň přibližně stejné velikosti jako byla matka štěňat. Rozdíl mezi porody by neměl být větší než 14 dnů. Fena cizí štěňata obvykle přijme bez protestů, přijetí můžeme usnadnit odvedením feny a promícháním obou vrhů, případně přeparfémováním všech štěňat např. sprejovým dezinfekčním prostředkem (Septonex, Desident). Odmítavé feně můžeme zavázat tlamu obvyklou technikou, tj. smyčkou pod bradou a zavázanou za ušima, což obvykle na několik hodin postačí.

Kojná fena pochopitelně potřebuje maximálně vydatné krmení a dostatečnou saturaci vápníkem. Náhradní krmení představuje jen část péče o osiřelá štěňata. Je třeba zastoupit chybějící matku i v dalších funkcích jako je očištění mláďat, jejich zahřívání a obsluha správného vyměšování.
Novorozenému štěněti odstřihneme pupeční šňůru asi 2 cm od bříška, dezinfikujeme pupeční pahýl, štěně zbavíme plodových obalů a vyčistíme tlamičku. Poté ho omyjeme teplou vodou a důkladně vytřeme. Pokud štěně nedýchá, pokusíme se jej oživit popleskáním, masáží hrudníku a neváháme ani použít proudu studené vody. Injekčně se podávají i různá léčiva (Eucoran, Noradrenalin).

Novorozená štěňata, stejně jako jiná mláďata, neudrží trvalou tělesnou teplotu a teplo jim musíme dodávat zvenčí. První týden by neměla být teplota prostředí nižší než 28 °C, lépe 30-32 °C. Lampy či infrazářiče mláďata příliš vysušují, lepší je použití zahřívacích láhví (termoforů), jejichž obsah vyměňujeme při každém krmení. V dalších týdnech teplotu postupně snižujeme až na 20-22 °C v době přechodu na pevnou potravu. Jako obydlí pro štěňata postačí zastíněná bednička s dostatečně vysokými stěnami. Dvoutýdenní štěně dokáže překonat dosti vysokou překážku a je nepříjemné najít za několik hodin prochladlé štěně mimo společný pelíšek.
Existuje názor, že štěňata se mají umístit individuálně, neboť tak je daleko lepší přehled o jejich životních funkcích. Domníváme se, že je vhodnější nechat štěňata ve skupině, neboť vzájemný dotyk je uklidňuje i stimuluje. Ostatně většina psovitých šelem jsou kontaktní zvířata, žijící v sociálně uspořádaných společenstvích.

Nezbytná je péče o vyměšování. Při každém krmení musíme lehce třít bříško a okolí řitního otvoru každého štěněte, což normálně obstarává fena svým jazykem. My se spokojíme s vatovým tamponem, namočeným v teplé vodě. Kůže, zvláště na zadečku, je velmi jemná a jiným materiálem můžeme štěně nepříjemně odřít. Po masáži je dobré potřít okolí řitního otvoru dětským olejem nebo vhodnou mastí (Infadolan). Není podmínkou, aby štěně vyměšovalo při každé masáži, obvykle tak činí 2-3x za 24 hodin. Pokud ale během této doby nedojde k vyměšování vůbec, můžeme kálení usnadnit masáží uvnitř konečníku koncem teploměru, namočeným v oleji nebo glycerinu.

K umělému krmení musíme přikročit i v případě, nemá-li fena mléko. Zřídka se stává, že sekrece mléka není synchronní s dobou porodu a opozdí se za ní až o 24 hodin. Spuštění mléka je možno ovlivnit léčivy (Oxytocin). Daleko obvyklejší je případ, že fena, zvláště starší, nemá mléko vůbec. Situace chovatele je ulehčena tím, že matka sice nekojí, ale štěňata zahřívá, ošetřuje a poskytuje jim pocit bezpečí.
Nová doba přinesla nové možnosti, a tak chovatel, postavený před problém napájení štěňat, už nemusí pracně shánět a míchat popsané ingredience. Dostaví se pouze do příslušného obchodu a určí si značku hotové sušené mléčné směsi, určené k odchovu štěňat. Podle návodu a v závislosti na věku mláďat pak ředí. Ostatní rady však platí stále, snad jen ještě rozmnožené o potřebu páně chovatelovy bezmezné trpělivosti.

Připravila: Klementová Hana