díl 36.

Zázrak nového života
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Císařský řez má mezi ostatními chirurgickými zákroky poněkud zvláštní postavení. Zatímco ostatní výkony pouze napravují, co bylo předtím pokaženo, "císař" nebo také česky "kajzršlinc" pomáhá novému životu dostat se na svět. Provádí se ve zvláštní atmosféře radosti a očekávání, která dokáže překrýt obvyklou změt krve, lepkavých nástrojů a použitých tamponů. Další, nezanedbatelnou výhodou pro veterináře je fakt, že se jedná o pacienta vesměs zdravého, pouze neschopného dokončit svoji fyziologickou funkci.
Jsou dokonce plemena psů, např. anglický buldok, u nichž jsou díky velkým hlavám štěňat těžké porody notoricky známé. Chovatelé si pak žádají provedení císařského řezu sami v naději, že zachrání celý vrh. Osobně myslím, že je třeba přírodě nechat, co její jest a pokusit se o porod spontánní cestou, pokud chovatel je dostatečně zkušený a dokáže rozpoznat, kdy se situace zadrhla. Má-li na to ovšem v dnešní uspěchané době čas a nejsou-li zrovna dvě hodiny v noci, kdy se shání těžko kdokoli, včetně zvěrolékaře.

Za normálního provozu veterinární ordinace chovatel odevzdá psa a čeká. Celá záležitost se odehraje uvnitř operačního sálu. Majitel fenky je mezitím důkladně vyzpovídán ostatními klienty, kteří se v čekárně nashromáždili, aby posléze převzal krabici s kvičícími uzlíky a vyslechl něco dobrých rad pana doktora. Ostatní čekající obdivují štěňátka a žasnou, že je jich tolik. Je-li štěně jen jedno, pak se diví, jak je veliké a ujišťují rozpačitého majitele, že takového macka přece nemohla jeho Fifinka porodit sama.
Díky tomuto postupu ani zkušení chovatelé nikdy neviděli císařský řez na vlastní oči. Jiná situace nastane, slouží-li zvěrolékař pohotovost a je sám. Císařský řez je práce nejméně čtyřruční a on má ruce jen dvě. Musí zaskočit nic zlého netušící chovatel, což je sázka do loterie pro obě zúčastněné strany. Chovatel neví, co s ním silný zážitek udělá a veterinář musí jen spoléhat, že nebude křísit páníčka místo psa.

Když jsem ještě pracoval u terénní služby, šli jsme jednou s kolegou dělat na ošetřovnu pro velká zvířata císařský řez u krávy. Potkali jsme společného kamaráda Milana, který projevil přání zákrok vidět. Na ošetřovně jsme mu dali bí1ý plášť a galoše, postavili ho do kouta a věnovali se pacientce. Na Milana jsme dočista zapomněli. Dokončili jsme zákrok a Milan nikde. Chví1i jsme ho hledali, ale tak velká zase ošetřovna nebyla, aby se nám tam ztratil. Dostavil se sám druhý den, celý bledý a třesoucíma se rukama vracel plášť. Dle vlastního sdělení vydržel do okamžiku, kdy z nastřihnuté dělohy vytekla voda. Poté se odebral na dvůr zvracet a to dělá dosud, kdykoli si na to vzpomene. Nechápe, jak jsme si mohli tak výstřední povolání dobrovolně vybrat.

Mnoho let nato jsem sloužil odpolední službu v ambulanci pro malá zvířata. Střídali se pacienti a já očkoval, upravoval drápky, rozdával tabletky proti červíkům a dobré rady. Další klient mne upozornil, že tak jednoduchá pohotovost zase nebude. Do ordinace vstoupil starý, úzkostlivě se tvářící pán a s ním fena německého ovčáka. "Pane doktore, tady Asta asi rodí a nějak to nejde," povídá pán. "Ještě ráno měla bolesti a tlačila, ale teď už jen kouká. A nežere,"dodal rychle. Je zajímavé, jak mnoho lidí vyznává tuto jednoduchou úměru: zdravý pes - žere. Nežere-li, není něco v pořádku a je Ihostejné, zda funí jako sentinel nebo skáče o třech nohách.
Rychle jsem Astu vyšetřil. Pohmat na břicho prozradil, že štěňátka jsou opravdu uvnitř a při palpaci pochvy mi špička prstu narazila na čumáček štěněte, uvízlého v porodních cestách. Drsná sliznice zároveň svědčila o skutečnosti, že plodová voda odtekla před mnoha hodinami. Nemělo smysl aplikovat přípravek na zesílení děložních stahů. Tak suchou cestou fena stejně štěně nevytlačí a mnoho nepomůže ani umělé zvlhčení naběhlé sliznice. "Pane,"povídám, "budeme muset udělat císařský řez. O fenu se postarám, ale budete muset ošetřit štěňata, která vám budu podávat". Muž se na mne podíval jako na bytost z jiného světa. "Pane doktore, to já nemůžu. Já bych se na to nemohl dívat. Skočím raději pro manželku, my bydlíme tady za rohem." Píchl jsem odevzdaně se tvářící feně premedikaci, což je injekce připravující pacienta na narkózu a nechal ji odpočívat v přípravně. Pán odešel. Stačil jsem vyprázdnit čekárnu, když byl pán zpátky, následován usedavě plačící ženou. "Nezlobte se na mne," vyrážela paní mezi vzlyky. "Já už jsem měla čtyři infarkty, vždyť z toho dostanu pátý!"Oba se na mne bezradně podívali. "Víte co, přijďte za hodinu a zatím si sežeňte dopravu domů. Já si už nějak poradím," instruoval jsem dvojici. Pánovi zjevně spadl ze srdce kámen a paní dokonce přestávala plakat. "Skočím pro syna, on přijede s autem,"vyhrkl radostně pán a oba manželé zmizeli.
Nejsem pochopitelně dobrodruh, který by chtěl provádět císařský řez sám. Ambulance leží hned vedle zoologické zahrady, kde také vykonávám praxi a několik ošetřovatelů je zvyklých mi při operacích asistovat. Doufal jsem, že některého potkám. První mi vběhl do cesty Pepík, zkušený inspektor, se kterým jsme měli za sebou už hodně zákroků. "Pepíčku,"lísám se k němu, "všeho nech, musíš mi pomoct,"povídám vemlouvavě. Rychle jsem mu vylíčil situaci a Pepíček šel. Za tím co se umýval, píchl jsem apatické feně narkotikum. Za pět minut jí klesla hlava mezi přední tlapy. Mohli jsme začít.

Císařský řez děláme ve středu břicha, v linii takzvané bílé čáry, což je vazivový pruh, ve kterém se stýkají břišní svaly. V místě bílé čáry je břišní stěna nejslabší a nejsou zde větší cévy, takže nehrozí ztráta krve. Než jsem si připravil operační pole, měl Pepík na stole v přípravně rozloženy roušky na usušení štěňat a dezinfekci na pupky.
Skalpelem jsem provedl v kůži dlouhý řez. To je nevýhoda tohoto zákroku - musí se pak hodně šít. Do malého otvoru ale nejde březí děloha vtáhnout a co je horší, může prasknout. Nůžkami jsem rozstřihl vazivo bílé čáry. Otevřel se pohled do břišní dutiny. Hned na povrchu ležel tmavě růžový napnutý děložní roh. Opatrně jsem ho vytáhl ven na podloženou roušku. Vzápětí za ním následoval druhý. Děloha savců má tvar písmene "Y”; kde obě ramena představují děložní rohy, v našem případě naplněné štěňaty, spodní úsečka pak vývodní porodní cesty. Tam se právě nalézalo zaklíněné štěně, které jsem vypalpoval přes pochvu. Každý z děložních rohů byl velký a silný přibližně jako chlebíčková veka. Na povrchu dělohy jsem viděl jasně patrné tmavě fialové cévy.
Vybral jsem si místo na rozhraní obou rohů, kde bylo nejméně cévek a rozstřihl je v délce deseti centimetrů. Nyní šlo vše ráz na ráz. Nejprve jsem pracně vytáhl štěně, uvízlé v pochvě. Bohužel bylo už mrtvé. V každém z děložních rohů však byla další dvě štěňata. Opatrně, abych zbytečně nezvětšil otvor v děloze, jsem jedno za druhým vytáhl, očistil od obalů, vymáčkl pupeční provazec a předal Pepíkovi. Podařilo se to také diky tomu, že fena měla, štěňat vlastně málo. Jsou-li v děložním rohu více než tři mláďata je třeba udělat další otvor. A také potom pochopitelně zašít.
Děloha je zázračný orgán. Jen co jsem odstranil poslední plodový obal, cítil jsem, jak se mi pod rukama smršťuje a tuhne. Rychle jsem vsunul do děložní dutiny antibiotické čípky a začal šít catgutem, což je vstřebatelný šicí materiál, a ve dvou vrstvách, aby spojení bylo dostatečně pevné.

Vedle Pepík pilně pracoval, masíroval, dezinfikoval, otíral a sušil. Nesmělé pofňukávání se záhy proměňovalo v úporný kvikot. "Jsou živí všichni čtyři,"hrdě hlásil Pepík.
Došil jsem dělohu, nyní už poloviční, zasypal šev antibiotickým práškem, vsunul ji do břicha a srovnal. Čekalo mne zdlouhavé šití břišní stěny a kůže. Tyto partie se spojují silonem nebo hedvábím, neboť nesmí za žádných okolností povolit. Stehy se v ráně opouzdří a navždy tam už zůstanou.
Konečně jsem došil poslední steh. Přenesli jsme fenu na stůl ke štěňatům a zkusmo je přiložili k plným strukům. Po chvilce tápání kvikot zázračně umlkl, aby ho vystřídalo náruživé mlaskání. Fena také už začínala mrkat, což je první znamení doznívající narkózy.

Oba manželé zjihli při pohledu na šťastnou rodinku. Nad nečekaným prodlením neprotestovali ani další zákazníci, kteří se mezitím v čekárně nashromáždili. Tak skončil zase jeden císařský řez. Tento popis je zároveň varováním pro chovatele, aby věděli, co je čeká, až bude zvěrolékař sloužit pohotovost sám.

Připravila: Klementová Hana