díl 34. - část druhá

Nejčastější paraziti psa
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

 BLECHY

Jeden z nejpopulárnějších parazitů třídy hmyzu, který dokonce zakotvil v příslovích - vrtěl se jako pytel blech. Blechy napadají savce i ptáky a jsou mezi nimi druhy specializované na určité hostitele i druhy alespoň do jisté míry kosmopolitní. Zdá se, že člověk přišel ke své bleše až po ochočení psa a že tedy jde o blechu psí, přeorientovanou teprve před několika tisíci lety Pár tisíc let není ve vývoji druhu žádná doba a není výjimkou, že si tato obecná blecha smlsne střídavě na člověku i psovi. Naopak nynější blecha psí skutečně cizopasí především na psovi.
Psí blecha je dlouhá okolo tří milimetrů a je nápadně ze stran zploštělá, což jí umožňuje snadný pohyb mezi psími chlupy Vzhledem ke své velikosti je mimořádně dobrým skokanem. Lehce přestoupí z jednoho psa na druhého, čímž přijdou k blechám i psi z nejlepších rodin. Nemá-li po ruce hostitele, blecha vydrží hladovět až několik měsíců. Dospělá se živí výhradně krví. Na psovi se nachází hlavně na krku, hřbetě a kořeni ocasu, při silné invazi všude. Nápadné mohou být blechy na okrajích ušních boltců. Bleší trus je tmavý až černý a ve světle srsti ho najdeme mnohdy snáz než dospělé blechy.
Psa blecha obtěžuje jak sáním krve, tak pobíháním mezi chlupy. Silná bleší invaze může vyvolat až chudokrevnost - anémii. Postižená místa si pes kouše a škrábe, čímž ještě více poškozuje kůží, pobodanou blechami.
Bleší samička, která je o něco větší než sameček, klade vajíčka do psí srsti. Ta odtud padají na zem, kde se z nich za týden líhnou larvičky. Zalézají do škvír v podlaze, eventuálně v psí boudě, několikrát se svlékají, zakuklí a z kukly posléze vyleze dospělá blecha. Tento vývoj může trvat přibližně jeden měsíc, v nepříznivých podmínkách až jeden rok. Dospělá blecha žije asi šest měsíců.
Larvička blechy se živí organickými zbytky. Může pozřít i vajíčko tasemnice psí, jejíž vývojové stadium se dostane až do dospělé blechy. Polkne-li ji pes při vykusování blech, vyvine se v jeho zaživadlech dospělá tasemnice.
Při odblešování musíme počítat s tím, že vždy se část blech nachází mimo psa a proto musíme asanovat i psí boudu, pelíšek a vůbec místa, kde se pes nejčastěji zdržuje. Protože se přestal vyrábět Fenoform, můžeme použít některý ze sprejů proti hmyzu (Actelic, Biolit).
Výběr prostředků proti blechám, nacházejících se na psovi, je velice široký a chovatel může vybírat z šamponů, pudrů, sprejů a léků, které se aplikují na kůži nebo podávají injekčně či v tabletách. Vyrábí se psí obojky, preparované insekticidem a sáhnout lze i po humánních přípravcích (Orthosan, Difussil). Obvykle si chovatel oblíbí jeden přípravek, na který nedá dopustit a kterému dává přednost před ostatními. Snad jen malé upozornění -je-li pes příliš vydatně postříkán pětiprocentním arpalitem a olíže se, může dojít k otravě, spojené se ztrátou orientace, pohybovými obtížemi a silným sliněním. V tomto případě je třeba vyhledat veterinárního lékaře. Neměl by však být problém psa po postřiku pětiprocentním arpalitem, který je mimochodem velice účinný, několik minut ohlídat, podržet a pak lehce omýt vlažnou vodou.
Blech žije na světě asi 1 500 druhů a forem a téměř všechny jsou soustředěny v Rotschildově sbírce. Příslušník tohoto bankéřského rodu N. C. Rotschild dokonce popsal blechu morovou, která je přenašečem zárodku lidského moru a byla bezprostřední příčinou středověkých morových epidemií.

 

KLÍŠŤATA

Cizopasníci z řádu roztočů, kteří nejsou parazity pouze psů, ale klíště jednoho druhu saje na kterémkoli teplokrevném živočichovi.
Klíště obecné se vyvíjí přes larvu a nymfu v dospělého jedince různého pohlaví. Krev sají obě vývojová stadia a dospělé samičky a alespoň jedno nasátí je nezbytným předpokladem dalšího vývoje.
Cizopasníci obvykle číhají na koncích větviček keřů či listech bylin na dotyk hostitele. Spustí se na něho, klepítky naříznou kůži a vsunou do ní rypáček, opatřený ostny. Současně vypustí slinu, tlumící bolest a zabraňující srážení krve. Samička klíštěte se dokáže neuvěřitelně nasát krve, neboť zvětší svou hmotnost až dvěstěkrát. Zato pak dokáže velice dlouho, až jeden rok hladovět.
Kromě svědění, drobného poranění kůže a ztráty krve přenáší klíště boreliózu, dlouhodobé onemocnění, projevující se u psů bolestmi svalů a kloubů a nepravidelně se objevujícími horečkami.
Zatím neexistuje žádný prostředek, který by fungoval jako prevence, tedy zabránil klíštěti se přisát. Dlouhodobě působící insekticidy (Tivugon) však po několika hodinách přichycené klíště zahubí. Nejjednodušší je přisáté klíště zabít kapkou oleje či jakýmkoli přípravkem proti hmyzu, zachytit ho do čelistí tužky "Versatil" a vytočit, lhostejno na kterou stranu. Utrhne-li se přesto hlavička, stačí potřít postižené místo dezinfekční mastí, případně po čase zkontrolovat, zda nedošlo k zánětu, což se však stává jen výjimečně.

 

SAMETKY

Drobní roztoči, kteří stejně jako klíšťata, jsou parazity všech savců, s nimiž přijdou do styku.
Dospělé sametky žijí ve svrchních vrstvách půdy Mikroskopické larvy oranžové nebo červené barvy vylézají na vrcholy vegetace, odkud mohou být setřeny psem. Usazují se především na jemné kůži spodiny břicha, v uších a v meziprstí, sají lymfu a působí silné svědění. Po nasátí se hostitele pustí, zahrabou se do země a změní se v nymfu.
Napadení sametkami je vyloženě letní záležitost. V té době se mohou na psovi vyskytovat i červené svilušky, které však nijak neškodí a pouze mohou zneklidňovat psa svou přítomností a pohybem.
Zjistíme-li na spodině psího těla oranžové nebo červené ploché skvrny, stačí je potřít dezinfekčním roztokem (Septonex, jódová tinktura) nebo mastí (borová mast), případně ošetřit jednoprocentním arpalitem.

 

Připravila: Klementová Hana