díl. 32

Rány
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Můžeme je označit jako vnější zásahy, porušující celistvost tkání. Podle medicínské klasifikace dělíme rány na povrchové a hluboké, eventuálně rány pronikající, při nichž je kromě povrchu těla zasažena i tělní dutina. Charakter zranění označují termíny rána řezná, sečná, bodná, tržná, zhmožděná, kousná atd. toto zařazení má význam pro veterinárního lékaře při vedení klinického protokolu, chovateli je obvykle lhostejné. Ten ví, že jeho čtyřnohý kamarád je zdravotně poškozený a obvykle hledá odborníka, aby dal vše do pořádku. Přesto může sám chovatel v rámci první pomoci vykonat mnoho pro zjednodušení dalšího ošetření a pro zkrácení hojení rány.

Pochopitelně první medicinskou zásadou je prevence. Předcházení onemocnění je snadnější než pozdější léčení. Na zahradě, kterou pes používá jako výběh, nenecháváme ležet ostré nebo špičaté předměty, prkna s trčícími hřebíky, střepy, kusy plechu. Nepříjemné zranění může způsobit odložená kosa, nehledě ke škodám, které udělá kosa v rukou sekáče, jemuž se pes připlete do pracovní plochy. Stejně tak nebereme psa na vycházku na místa skládek, starých povalených plotů, vrakovišť a jiných zákoutí, přitažlivých pro leckterého člověka, ale nebezpečných pro psa. Kromě mechanického poškození hrozí poleptání z odhozených chemikálií nebo dezinfekčních prostředků či intoxikace ze zbytků postřiků. Dojde-li přesto k poranění, je třeba především psa uklidnit. Zvíře vycítí nervozitu nebo dokonce paniku majitele a snadno ji podlehne také. Po zvládnutí psychické stránky problému, kterou nelze rozhodně podceňovat, následuje vlastní první pomoc. Ránu je vhodné překrýt obvazem a tak zabránit jejímu dalšímu znečištění. Málokdo ovšem s sebou nosí sterilní obinadlo, takže k zakrytí poranění poslouží nejčistší kus textilu, který je momentálně k dispozici. Službu v nouzi může vykonat i čistý kus PVC nebo papíru.
Některé rány, především na spodním konci končetin, mohou silně krvácet. Krvácení stavíme tlakovým obvazem, který představuje složený kus látky, např. kapesník přitlačený na ránu a pevně přitažený dalším pruhem textilie. Teprve nepomůže-li tento způsob, zvolíme škrtidlo. Po jeho přiložení je bezpodmínečně nutný co nejrychlejší transport k veterinárnímu lékaři, v krajním případě je nezbytné škrtidlo každou půlhodinu na několik minut uvolnit. I při použití škrtidla necháváme na ráně tlakový obvaz.
Záludné jsou bodné rány, které svým charakterem přímo svádí k podceňování. Povrch těla je při nich porušen v malém rozsahu a díky elasticitě tkání se rána stáhne a rovněž krvácení bývá minimální. Problémem je, že se zraňujícím předmětem mohou do rány vniknout bakterie, které se za nepřístupu kyslíku množí a produkují toxiny, patřící k nejsilnějším známým jedům. Do této kategorie patří např. bacil tetanu nebo různých snětí.
Určitým druhem bodné rány je rána střelná, zvláště zůstal-li projektil vězet v těle postiženého. Pokud není patrný přímo pod kůží, je zbytečné po něm amatérsky ve střelném kanálu pátrat a působit tak zvířeti bolest. Lokalizace střely není jednoduchá a zpravidla je nutné použít rentgenové vyšetření s projekcí ze dvou rovin. Kinetická energie projektilu velice často s sebou strhne srst nebo kousky kůže a kromě vyjmutí střely je nutné střelný kanál důkladně vyčistit.

Zvláště nebezpečné jsou poranění pronikající do tělních dutin. Vnikne-li do hrudníku vzduch, zkolabuje příslušná plíce a život pacienta pak závisí na činnosti plíce druhé. Je pochopitelné, že zvíře s perforací hrudníku se nesmí sebeméně namáhat a musí být dopraveno k odbornému vyšetření co nejšetrněji. První pomocí vlastní rány je zabránění dalšího přístupu vzduchu do hrudní dutiny těsným zakrytím zranění co nejméně prodyšnou plochou (PVC, guma, textil v několika vrstvách).
Při poranění pronikajícím do břicha může dokonce dojít k výhřezu některého z vnitřních orgánů na povrch těla. Zásadně se je nesnažíme dopravit zpět do břišní dutiny. Neopatrnou manipulací může prasknout pouzdro jater nebo se přetrhnout střevo a pak je záchrana života postiženého velmi obtížná, ne-li nemožná. První pomocí v tomto případě je zachycení vyhřezlých vnitřností do co nejčistší látky a rychlá doprava k veterinárnímu lékaři. Je možná i fixace vnitřností v obvazu, přiloženém přiměřeně těsně k tělu.

I když jsou okraje i tkáň uvnitř rány rozervány, nesnažíme se sami nic odstraňovat. Může se stát a často se i stává, že sebeizolovanější lalok kůže přiroste. Ani při úplné ztrátě tkáně není věc beznadějná. Rány se hojí tzv. granulací, kdy do vzniklého defektu prorůstají drobné cévky, které s sebou přinášejí stavební materiál pro vyplnění dutiny. Granulace je provázena bohatou sekrecí čiré, nažloutlé lymfy. Proces hojení je poměrně rychlý. Defekt velikosti dlaně se překryje kůží během dvou až tří týdnů a zůstane po něm jen neosrstěná jizva, jejíž velikost však také není konečná a po čase se podstatně zmenší.

Zvláštním případem ran jsou rány chirurgické. Jsou vedeny v místech nejmenšího krvení a mají ostré okraje, což usnadňuje hojení. Jejich provádění by mělo být bezvýhradně věcí odborníků, leč občas se setkáváme s amatérskými pokusy o kupírování ocásků či paspárků. Výsledkem pak je úporné krvácení v případě, že paspárek má kostní podklad a tomu odpovídající cévy nebo holý, neosrstěný konec uříznutého ocásku. Psa je pak třeba uspat a pracně napravit to, co mohlo být u malého štěněte věcí několika minut a korun. Nemluvě o eventuálním pokusu o kupírování uší, které veterinární lékaři neprovádějí, neboť to odporuje zákonu na ochranu zvířat proti týrání. Ucho je krveno velice dobře a pes může skutečně rychle vykrvácet. V případech naplánovaného chirurgického ošetření se opravdu raději svěřme do rukou odborníků.

Připravila: Klementová Hana