díl 2.

PROHLÍDKA MLADÉHO PSA
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Občas je veterinární lékař požádán, aby prohlédl zakoupené štěně či mladého psa. Není-li při této prohlídce vše v pořádku, nastává obtížné a zdlouhavé reklamační řízení, mnohdy komplikované vzdáleností místa koupě. Je proto na místě pokusit se o několik rad, jak z hlediska zdravotního výběru psa postupovat.
Oko psa musí být přiměřeně vystouplé a jasné, bez jakéhokoli zakalení rohovky a bez výtoku sekretu. Tento výtok si nesmíme plést s tzv. ospalky. Psi při průzkumu terénu víří prach, který se dostává do očí a je slzami vyplavován. Zasychá ve vnitřním koutku očí ve formě drobných hrudek. Je to proces zcela fyziologický, který nemá s onemocněním nic společného. Snadno se o tom přesvědčíme lehkým tahem na kůži spodního víčka, který odhalí spojivku. Ta musí být bledě růžová, dobře provlhčená slzami. Příznakem zdravotních komplikací je zarudnutí, viditelné drobné cévky nebo dokonce uzlíky velikosti špendlíkové hlavičky a žlutočervené barvy. Je nutné připomenout, že stav očí nemusí znamenat pouze onemocnění tohoto orgánu, ale že je i odrazem zdravotního stavu celého organismu. Všímáme si také orientace psa v prostoru. Vrozené zakalení očních čoček je sice onemocnění vzácné, nicméně u psů se vyskytující. Suchý čenich rovněž nemusí být příznakem onemocnění, pokud je pes jinak v pořádku. Někteří psi mají suchý čenich celý život. Rozpraskaný povrch spolu se zaschlými příškvarky okolo nosních dírek může signalizovat jeden z prvních příznaků nebezpečného infekčního onemocnění - psinky. Na vnější kůži pysků kontrolujeme eventuální přítomnost drobných, bolestivých uzlíků. V kladném případě může jít o počátek onemocnění, zvaného juvenilní pyodermie. Uzlíky se v pokročilejším stadiu slévají, praskají, vytéká z nich hnisavý sekret a šíří se na kůži okolo očí a na vnitřní plochu ušního boltce. Původcem tohoto onemocnění mohou být zárodky, přenosné i na člověka. Neléčená pyodermie může vyústit až v bakteriální otravu krve (sepsi) a úhynu psa.
Zevní palpací posoudíme stav vnějšího zvukovodu z hlediska jeho případného zánětu. Zdravotní poruchu prozradí bolestivost, zesílení stěny zvukovodu a eventuální přítomnost zánětlivého sekretu.
U starších štěňat můžeme v tlamě zjistit stupeň výměny zubů. U některých plemen (pudli, jezevčíci, malí knírači) perzistují především špičáky a zůstávají v dásni za nebo vně nově rostoucích trvalých zubů. Řidčeji perzistují i řezáky. Pokud jsou trvalé zuby již stejně velké jako mléčné, především u malých plemen psů, již těžko dojde k samovolné výměně. Nutné je vyhledat veterinárního lékaře a požádat o provedení extrakce. Mezi chovateli se málo ví o tom, že kořen mléčného zubu je zhruba stejně dlouhý jako část vyčnívající z dásně a amatérské vytržení bez zubolékařských pomůcek nemá naději na úspěch.

     Po kontrole hlavy přejdeme na trup. Na hrudníku je vhodné si všimnout přechodu žeber v žeberní chrupavky ve spodní polovině hrudního koše. Hráškovité zduření v této oblasti se nazývá rachitický růženec a jak termín napovídá, je spolu s deformacemi kloubů končetin příznakem rachitidy. Jde o metabolickou poruchu, způsobenou absolutním nedostatkem nebo špatným poměrem mezi vápníkem, fosforem a vitaminem D. Tato problematika je příliš složitá na jednoduché vysvětlení, je však na místě se zmínit alespoň o vitaminu D, který v organismu zpracování vápníku zprostředkuje. Tento vitamin se musí dávkovat přesně a případné předávkování nejen zdraví neprospěje, ale přímo ohrožuje pacienta.
Přítomnost blech nejsnáze zjistíme ve střední linii hřbetu, především blízko kořene ocasu. Kromě obtěžování psa a sání krve jsou blechy mezihostiteli tasemnice psí. Spolkne-li pes vykousanou blechu, zárodek v bleše se nacházející doroste v jeho zaživadlech v dospělou tasemnici. Zkontrolujeme rovněž okolí řitního otvoru. Potřísnění a slepená srst signalizují průjem, který může mít nejrůznější původ, od pouhé dietní chyby až po parvovirózu a další infekční choroby. I nejbanálnější průjem však působí ztráty tekutiny a není-li včas zastaven, může ohrozit život psa. Ztráta na váze úbytkem tělesných tekutin je velice rychlá a nejzřetelněji je patrná na hlavě, jejíž kontury se zostřují spolu s nápadným zapadáním očí.

Všímáme si objemu břicha. Nápadné zvětšení může být způsobeno invazí škrkavek. Kromě příjmu potravou se štěně může nakazit již v děloze matky. Škrkavky parazitují v zaživadlech a mohou, ale nemusí, být nacházeny v trusu. Při silné invazi škrkavek může štěně červy zvracet. Velké množství škrkavek působí totální ucpání trávicí trubice, která může prasknout, což vede k rychlému letálnímu konci postiženého psa. Škrkavky rovněž vylučují toxin, který působí nechutenství a změny na kůži. Při takzvané reinvazi, což je opakované nakažení vajíčky vlastních parazitů, mikroskopické larvičky škrkavek putují celým organismem hostitele a způsobují traumata ostatních orgánů. Netřeba zdůrazňovat, že dospělé škrkavky, usazené v zaživadlech, odebírají živiny a zraňují sliznici střeva. U dosti značného počtu štěňat nacházíme v oblasti pupku větší či menší zduření, které se dá snadno zatlačit do dutiny břišní. Jde o vrozenou pupeční kýlu a obsahem kýlního vaku je téměř bez výjimky mezenteriální tuk. Kýla štěněti nijak nevadí a u 80 % psů spontánně zmizí samovolným uzavřením pupečního otvoru. Pupeční kýlu je doporučitelné operovat až po šestém měsíci věku psa. Zduření ve slabině na spodu břicha vyvolává podezření na tříselnou kýlu a je důvodem k neprodlenému vyhledání veterinárního lékaře. Obsahem kýlního vaku totiž může být část zaživadel, případně močový měchýř a velmi snadno dochází k uskřinutí, které je velmi bolestivé. Uskřinutá část útrob rychle odumírá a záchrana života pacienta je otázkou několika hodin. Operace by měla proběhnout co nejdříve po zjištění kýly a měla by být odložena jen při příliš nízkém věku štěněte a po důkladném poučení chovatele.

Na končetinách si kromě deformace kloubů všímáme pevnosti a pružnosti šlach; snížená elasticita (měkký postoj) může být rovněž důsledkem nedostatku minerálních látek a vitaminů.
Abnormality v počtu prstů na hrudní končetině jsou dosti vzácné, o to častěji se objevují na končetině pánevní - pozor však na výjimky, například briard. Na pánevních končetinách se může nacházet jak pátý prst, dotýkající se země, tak takzvané vlčí drápky na zadní ploše končetiny v určité výšce nad zemí. Vlčí drápek může být pouhý kožní přívěsek, může však mít bohaté krvení a kostní podklad. Čím dříve ve věku štěněte je odstranění vlčího drápku provedeno, tím je zákrok jednodušší. Odkládáno by nemělo být ani odstranění pravého pátého prstu, neboť jeho přítomnost vyvolává chybnou polohu (vnější vybočení) pánevní končetiny ve styku se zemí.
Zřídkakdy se u štěňat objevují defekty ocasu ve formě různých zalomení. 

Uvedená vyšetření je možné provést během několika málo minut. Chovatel má tak záruku, že si odvádí domů momentálně zdravého psa.

Připravila: Klementová Hana