díl 28.

Úrazy 
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Náš způsob života se podepisuje nejen na zdraví lidském. Postiženi jsou i naši nejbližší zvířecí přátelé-psi a kočky Nemáme nyní na mysli stres a jiné civilizační vymoženosti, ale nejčastější zdroje úrazů. Zcela dominantní postavení mají úrazy způsobené dopravními prostředky, a to především auty. Je jasné, že automobilů je nejvíce a že nehodě se nedá vždy zabránit, ale úrazů způsobených motocykly je zanedbatelné množství. On je mimo jiné motocyklista na svém stroji daleko zranitelnější než řidič v autě.

Vážnost způsobených škod závisí na tom, zda zvíře bylo autem odhozeno, zůstalo mezi podvozkem vozidla a silnicí nebo bylo zasaženo kolem. V prvním případě následkem bývají zhmožděniny, tržné rány a zlomeniny, ve druhém případě se objevují i popáleniny, třetí možnost je nejhorší, zlomeniny bývají komplikované a prognosticky nepříznivé. Logika věcí říká, že velcí psi jsou vozidlem spíše odhozeni, malí psi nebo kočky mohou zůstat pod vozidlem.
Další, poměrně častou nehodou městských zvířat jsou pády z velkých výšek. Venkovská zvířata nepadají, nemají odkud. Přímo klasickým případem jsou pády koček tam, kde majitelé bytu krmí na okenním parapetu nebo na balkoně ptáčky. Kočka se na ně chodí přes okenní sklo dívat (je přece šelma). Až jednou někdo zapomene okno zavřít a kočka se pokusí vrabce chytit. Kočka je zvíře obratné a padat dovede, výška panelového domu však bývá nad její síly. I když jsme jednou vyšetřovali kočku, která přežila skok ze sedmého patra na asfaltový chodník bez újmy na zdraví, nelze to rozhodně považovat za pravidlo. Psi padají méně a spíše z balkonů, kam jsou vypouštěni místo vycházky. Tyto úrazy jsou rozhodně zbytečnější, neboť balkon lze psovi utěsnit podstatně lépe, než celý byt kočce.
Následky pádů jsou pestré, od zhmožděnin přes zlomeniny dlouhých kostí až po vnitřní zranění, doprovázené krvácením do tělních dutin.

Chtěli bychom se zmínit ještě o jednom druhu zranění, a sice o střelných ranách, způsobených diabolkami ze vzduchovek. Objevují se stále, ale jejich počet je naštěstí malý a nijak zatím neroste. Bývají to však zranění dosti komplikovaná, špatně léčitelná a hlavně zbytečná. Že jde o psy, kteří byli za plotem nebo v kotci, není třeba zdůrazňovat. On by hrdina se vzduchovkou těžko střílel po ovčákovi na volném prostranství - co kdyby mu pozornost oplatil?
V posledních několika letech hodně vzrostl počet psích tlapek, pořezaných střepy nebo jinými ostrými předměty Souvisí to zřejmě s tendencí dělat skládky na nejnemožnějších místech nebo alespoň se snahou nepohodlnou věc nepozorovaně vyhodit. Řeznou ránu snadno způsobí i nedbale odložená kosa. Někdy tyto rány velmi silně krvácí a musí být chirurgicky ošetřeny.
Ostatní zdroje úrazů - pády předmětů, nárazy na překážku, chtěné nebo nechtěné zásahy lidí nebo zvířat jsou tradiční a jejich počet v poměru k ostatním příčinám není velký.

Majitel zvířete, které se stalo obětí nehody, musí především sám zachovat rozvahu. Postiženého psa nebo kočku je třeba uklidnit a ujistit, že člověk, kterému zvíře důvěřuje, je nablízku a připraven mu pomoci. Poté je nutné posoudit, zda je zvíře pohyblivé a zda nadměrně nekrvácí. Krvácení zásadně stavíme tlakovým obvazem. Gázu či v nouzi jakoukoli čistou textilii pevně přitiskneme na ránu a rovněž pevně ovineme dalším obvazem. Krev zpravidla ještě nějaký čas obvazem prosakuje, nesnažíme se jej však vyměnit za nový. Krev se totiž na povrchu rány současně sráží a sraženina nakonec ránu uzavře. Při výměně obvazu bychom tento přirozený mechanizmus porušili a výsledkem by bylo další krvácení. Lepší je na prosáklý obvaz přidat další pevnou vrstvu. Je jasné, že uvedený postup je pouze první pomocí a definitivní vyřešení může přinést pouze chirurgický zákrok veterinárního lékaře.
Obtížnější je posouzení pohyblivosti. Je-li pohyblivost jakkoli omezena, je lépe zvíře k dalšímu pohybu nenutit, ale dle možnosti je odnést nebo odvézt k veterinárnímu lékaři ke stanovení diagnózy a definitivnímu ošetření. Prognosticky je příznivější, šetří-li pacient pouze jednu končetinu než když je kompletně nepohyblivý. Známe však i řadu případů, kdy při dostatečné trpělivosti majitele se vyhojily i zlomeniny pánve, což jsou zranění velice těžká.

K fixaci, nejčastěji končetiny, přistupujeme tehdy, je-li zlomenina zjevná a odborná pomoc daleko. V tomto případě končetinu lehce ovineme obvazem, přiložíme dlahu a obvazem připevníme ke končetině. Zásadou je, že zlomená kost musí být znehybněna až po oba sousedící klouby. Není-li pohyblivost narušena, je třeba ještě posoudit celkový stav zvířete. Bledá až porcelánová barva sliznic (tlama a oční spojivka) spolu s klesající tělesnou teplotou signalizují vnitřní krvácení. Zde je záchranou pouze rychlé vyhledání odborné pomoci. Fialová nebo namodralá barva sliznic může být průvodním příznakem šoku. Je to stav, který vzniká při jakémkoli bolestivém traumatu a vážně ohrožuje život postiženého jedince, i když samotné trauma životu nebezpečné být nemusí.
Při šoku je třeba především obnovit průchodnost dýchacích cest - vytáhnout jazyk a z tlamy odstranit cizí předměty (zvratky). Obnovu tělesné teploty zajistí zabalení celého těla pacienta do přikrývky nebo kabátu a zahřátí pomocí termoforu nebo obyčejné láhve, naplněné teplou (nikoli horkou) vodou. Velmi důležité je zklidnění pacienta a umístění do tichého prostoru. Eventuální bolest můžeme utišit tabletou humánního analgetika, při jehož podání však musíme být jisti, že pacient může polykat. Nakonec by měl mít postižený k dispozici dostatek čisté, nepříliš studené vody

Uvedené zásady:
- uvolnění dýchacích cest,
- zahřátí - ticho,
- tišení bolesti,
- tekutiny,
by měl mít každý pevně zafixovány, neboť se jedná o jednoduché leč účinné úkony i v případě zranění lidí.

Popáleniny nejčastěji vznikají, je-li zvíře vozidlem vlečeno. Jde o povrchová, plošná zranění kůže, zpravidla zbavené srsti a jen mírně krvácející. Po očištění je ponecháváme bez obvazu a ošetřujeme antiseptickou mastí. Účelem je zabránit infekci a kůži udržovat vláčnou tak, aby nemohla přeschnout a popraskat.
Při podezření na střelnou ránu můžeme vyjmout projektil jen v tom případě, je-li lehce hmatný pod kůží. Jakékoli pátrání v hlubší ráně je pro zvíře bolestivé a zpravidla k úspěchu nevede. Pro přesnou lokalizaci střely je nutné rentgenové vyšetření s projekcí ze dvou směrů a to může poskytnout jen specializované pracoviště. Kromě toho je ve většině případů do střelného kanálu střelou zavlečena srst postiženého zvířete, kterou je nutno vyjmout a kanál důkladně vyčistit. Bez tohoto zákroku se střelný kanál změní v nehojící se píštěl se stálým výtokem zánětlivého sekretu. Podobná zranění vznikají i při nárazu zvířete na pevnou překážku. Příčinou toho, že se rána dlouho nehojí, může být přítomnost cizího předmětu v hloubi tkáně. U německého ovčáka jsme v celkové narkóze vyjmuli 13 cm dlouhý odštěpek dřeva, zapíchnutý naplocho v mezižeberním svalu. Pes si zranění způsobil sám v lese.

I přes skutečnost, že se řadu zranění daří léčebně zvládnout, je nejlepší radou důsledná prevence, ostatně vyplývající i z popisu příčin zranění. Je lépe být zbytečně opatrný než zbytečně zranění zavinit.

 

Připravila: Klementová Hana