díl 19.

Na poslední chvíli
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

Pomoc ve veterinární ordinaci zoologické zahrady nemusí být poskytnuta pouze exotickému zvířeti. Spousta ošetřovatelů sice chová hady, pavouky, osmáky, ještěry a nejrůznější jinou havěť, ale dnes půjde o něco méně neobvyklého. Jedna z ošetřovatelek přivádí šestiletou fenu boxera. Pes není už pár dnů ve své kůži. Nežere, hodně pije a polehává. A především neprojevuje pravé nadšení, tak typické pro toto psí plemeno.
Fenu znám, je to přátelský pes, který mne vždy vesele vítá, kroutí se a vůbec dává najevo radost. Nyní vyhlíží sklesle, a když k ní pohovořím, jen krátce zavrtí pahýlem ocasu. Srst má matnou a čenich šedivý a oschlý. Prohmatám feně břicho, neboť začínám tušit příčinu problémů. Naštěstí se pes nebojí a nenapne břišní stěnu, jak se zhusta při podobném vyšetření stává. Nahmatám dělohu zvětšenou na trojnásobek normálního objemu. Ve štěrbině odchodu se nachází zaschlý sekret a sliznice pochvy je špinavě hnědá. Vyslovuji svůj verdikt - boxerka má pyometru. Tato nemoc trápí starší feny a spočívá v naplnění dělohy tekutinou, vzniklou nadměrnou sekrecí děložních žlázek. Tekutina nebývá infikovaná a k její produkci dochází poruchou hormonální funkce vaječníků. Onemocnění je vleklé a obsah dělohy působí autoxikaci - otravu vlastního těla pomalu se vstřebávajícími rozkladnými látkami. Děloha se dá jen obtížně vyprázdnit a i v kladném případě jsou recidivy velmi časté. Jedinou zaručenou metodou, vedoucí k uzdravení je operace spočívající v odstranění dělohy, což je úkon odborně zvaný hysterektomie. Prodlení může vést k smrti psa.
Sděluji ošetřovatelce nález a navrhuji okamžité řešení. Fena dnes ještě nejedla, takže nic nebrání operaci. Stejně jako u lidí má být u zvířat podávána narkóza nalačno. Také ztráta reprodukčních schopností nebude vadit. Děvče má fenu pro radost a ne pro produkci štěňat.

Když otevřu břišní dutinu, vytryskne načervenalá a zakalená tekutina. Je příznakem počínajícího zánětu pobřišnice. Zákrok už skutečně nešel odkládat. Naplněná děloha nechce ven a musím rozšířit operační ránu. Kdyby praskla a obsah se vylil dovnitř, situace by se přinejmenším velice zkomplikovala. Břišní dutinu by bylo nutné důkladně promýt a propláchnout a ještě by nebylo jisté, zda.život psa nebude bezprostředně ohrožen.
Konečně je děloha venku, uložená na připravené roušce. Normálně růžový orgán je zbarven červenofialově se silnými, sytě modrými cévami. Každý z děložních rohů je třicet centimetrů dlouhý a připomíná naditou jitrnici. Dělohu s tělem feny spojuje děložní krček, závěsné vazy protkané cévami a krátké vejcovody. Operaci začínám u děložního krčku. Prošívám ho dvěma návleky silného hedvábí a důkladně utahuji. Mezi ligaturami krček přestřihnu, vnější návlek však nechávám ještě na místě. Na závěr zákroku se ke krčku vrátím a zašiji jeho pahýl. Nyní opatrně postupuji podél jednoho z děložních rohů. Všechny cévy, které by mohly krvácet, je nutno pečlivě podvázat. Dostávám se až k vejcovodu a prošívám ho stejně jako děložní krček, jen slabším šicím materiálem. Jeden z rohů je definitivně uvolněn. Stejným postupem preparuji i druhý děložní roh. Podařilo se. Celá nepoškozená děloha leží na stole a její ruptura už nehrozí.
Když došívám kůži, fena je stále nehybná, ale začíná pohybovat očními víčky, což je důkazem, že už dlouho spát nebude. Povedlo se mi správně zvolit i dávku narkotik, což je někdy u zvířat věc ošidná. Mezi stejnými psy mohou být značné individuální rozdíly. Po stejné dávce jeden spí několik hodin, zatímco druhý běhá po ordinaci a nechce se nechat chytit.

Za týden mi ošetřovatelka přivádí fenu ukázat. Ta se na mne nezlobí a radostně vrtí zadní polovinou těla, jak to dovedou jen boxeři. Rána je klidná a dobře se hojí. Obával jsem se prosakování tekutiny z břišního výpotku, ale ani k tomu nedošlo. Fena se chová nenuceně a čmuchá po ordinaci, jakoby před několika dny neabsolvovala velkou operaci.

Připravila: Klementová Hana