díl 18.

Kýla
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

    Kýla se také označuje starobylým, byt poněkud nepřesným názvem průtrž. Nepřesným proto, že ne každá kýla vzniká protržením něčeho na těle pacienta. Naopak, většina kýl je způsobena vniknutím orgánů obvykle břišní dutiny do některého, již existujícího, pouze poněkud většího otvoru.
Tak, jako u všech chorobných jevů, známe medicínskou kvalifikaci kýl, označující jejich anatomické uložení, možnost či nemožnost navrácení do původního stavu a okolnost, zda kýla už byla přítomná v době narození mláděte nebo se objevila až dodatečně.
Pomineme-li poměrně vzácnou kýlu brániční, přítomnost této nemoci zjistí chovatel jako méně či více nápadnou bouli na těle svého miláčka. Obsah tohoto útvaru bývá nejčastěji měkký, nebolestivý a povrch chladný. Po přiměřeně šetrném tlaku se dá vnitřek kýly zatlačit zpátky na své právoplatné místo a pak je možné identifikovat otvor, kudy se dostal ven. Pouhé zatlačení ovšem nepomůže a po několika vteřinách či pohybech zvířete se opět boule, odborně nazývaná kýlní vak, naplní. Takováto kýla nemusí u chovatele vyvolat paniku, spojenou s urgentní návštěvou veterinárního pracoviště, ovšem řešení by se také nemělo bůhvíjak odkládat. Mezi těmito dvěma možnostmi je pak nutné kýlu pravidelně kontrolovat. Změní-li se dosud netečně se tvářící kýla na útvar bolestivý, tvrdý a horký, znamená to, že došlo k uskřinutí obsahu, to jest zaškrcení obsahu kýly v příslušném otvoru. Z dosud čilého a veselého zvířete se současně stane naříkající a trpící tvor, opatrný na každý pohyb nebo krok. Zjištění tohoto stavu je pak signálem k neprodlené návštěvě veterinární ordinace i za cenu okamžitého návratu z příjemně prožívaného víkendu. Orgán, který je obsahem kýlního vaku, se totiž díky uskřípnutí nedostatečně prokrvuje, což vede poměrně rychle k jeho odumření a dalším velice nepříznivým jevům. Zkrátka, uskřinutá kýla vyžaduje okamžitý chirurgický zákrok, má-li být život pacienta zachráněn.

Nejobvyklejší kýly jsou pupeční, zhusta se vyskytující u úplně malých štěňátek jako kýly vrozené. Jejich obsahem je téměř bez výjimky tuk, vyskytující se v břišní dutině v tkáni, na níž je zavěšeno střevo. Tato tkáň je dostatečně volná, takže si malé odbočení do pupečního kanálu může klidně dovolit. Pupeční kýla život zvířete nijak neohrožuje a uskřinutí nehrozí. Dokonce podstatná část volných pupečních kanálů se s přibývajícím věkem mláděte sama uzavře, někdy se však tuk nevtáhne do břišní dutiny a zůstane vězet v kýlním vaku. Jde o vyloženě estetickou záležitost a jako takovou by s ní mělo být nakládáno.
Neuzavře-li se pupeční kanál do šestého měsíce věku štěněte, je vhodné naplánovat operaci, zvláště, jde-li o fenku. Budoucí březost spojená s napnutím břišní stěny by mohla otvor zvětšit a naplněná děloha může vytlačit do kýlního vaku kousek střeva.

Naopak poměrně časté kýly tříselné vyžadují od prvního okamžiku pozornost. Nazývají se podle místa činu, to jest tříselného kanálu, který ústí pod kůži na spodině břicha v obou slabinách. Obsahem kýlního vaku tříselné kýly bývá střevo, močový měchýř nebo děloha. Uskřinou se snadno a lze jen doporučit chovateli, který podezřelý útvar mezi zadníma nohama zvířete zjistí, aby se brzy objednal u veterinárního lékaře.
Stav po operaci reponovatelné kýly není bolestivý a nijak zvlášť pacienta nezatěžuje. Ten místo aby odpočíval na lůžku, začne skotačit a nedostatečně srostlá břišní stěna praskne. Obsah břicha se opět ocitne tam, kde nemá co dělat, a příprava na novou operaci může začít jen s tím rozdílem, že břišní stěna je po prodělaném zákroku zeslabená a každá další operace je horší a obtížnější, s menší nadějí na úspěch. Je proto v zájmu každého chovatele, aby zvíře po operaci ukáznil a udržel alespoň v poměrném klidu minimálně týden, raději deset dnů.

Ošidným jevem jsou kýly traumatické. Naštěstí nejsou příliš časté. Vznikají protržením tělní stěny na kterémkoli místě jako následek obvykle silného nárazu nebo tlaku, který neporuší kůži. Nejběžnějšími vyvolávajícími momenty jsou úrazy vozidly a konflikty mezi zvířaty Pes má zuby poměrně tupé, takže nemusí kůži prokousnout a rozdíly mezi plemeny jsou tak značné, že velký pes snadno vezme do tlamy malého.
Traumatické kýly jsou vzhledem ke svému původu od počátku bolestivé, zduřelé a teplé a mají také sklon k různým komplikacím. S přihlédnutím k elasticitě tkáně tělní stěny se snadno uskřinou. Protože kůže i podkoží bývá do hloubky zhmožděno, často srůstá s obsahem kýlního vaku. Dochází pak ke značnému omezení hybnosti zainteresovaných orgánů a tomu odpovídajícím obtížím. Ani chirurgické řešení zastaralé traumatické kýly není jednoduché a mnohdy nelze následky beze zbytku odstranit vůbec. Proto by mělo být po úrazu každé větší zduření vyšetřeno odborníkem, který současně posoudí i řešení stavů, které kýlou nejsou, např. větších výlevů krve pod kůží nebo abscesů.

Zvláštním a obtížně diagnostikovatelným případem je kýla brániční, která může být jak vrozená, tak získaná, obvykle opět úrazem. Bránice je plochý sval, oddělující hrudní dutinu od dutiny břišní. Existuje-li v ní nadbytečný otvor, může se do něj vsunout některý orgán břišní dutiny, obvykle žaludek. Ten pak v závislosti na své náplni stlačuje plíce a brání dýchání. Typickým pro brániční kýlu je právě výrazné zvětšení obtíží po nakrmení zvířete. Velice vzácně může dojít i k opačnému jevu, kdy plicní lalok vnikne do dutiny břišní. Chirurgické řešení brániční kýly je velká operace, k jejímuž zdaru je nutné napojení pacienta na řízené dýchání.

Bylo by možné podle anatomické příslušnosti vypočítat další druhy kýl, přičemž jejich popis by byl jen variacemi na předchozí věty. Smysl tohoto článkuje pouze pomoci chovateli orientovat se především v naléhavosti návštěvy veterinárního pracoviště.

Připravila: Klementová Hana