díl 12.

CIZÍ TĚLESA V ZAŽIVADLECH
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Cizími tělesy rozumíme předměty, které nejsou obvyklou součástí potravy a které se psovi, vzácněji jinému domácímu zvířeti, dostanou více či méně dobrovolně do zaživadel. Zažívací trakt začíná dutinou ústní - tlamou a již zde se můžeme s cizími tělesy setkat. Nejčastěji jsou to různé části aportů, obvykle kusy dřeva, zaklíněné mezi zuby, zapíchnuté podél zubů do dásně, eventuálně do kterékoli měkké části tlamy. Mnohdy jde o značně velké předměty - německý ovčák, který naběhl na předhozenou větev, měl pod jazykem zabodnutý silný klacek, dlouhý 12 centimetrů 5 centimetrů hluboko. Setkali jsme se i s kusem gumy, nabodnutým na špičák. Obecnými příznaky je silný výtok vazkých slin, zápach z tlamy a neochota nebo neschopnost tlamu otevřít. Uvedené příznaky vznikají náhle. Vzhledem k tomu, že i vzteklina se projevuje výtokem vazkých slin, je třeba oba možné případy pečlivě rozlišit. Pochopitelně nebudeme pátrat v tlamě cizímu postiženému psovi, o němž nic nevíme. U vlastního psa jen pokud vyšetření není příliš bolestivé. Samozřejmostí je pravidelné očkování proti vzteklině.
Zvláštní kapitolou je oblíbené domácí zvířátko - zlatý křeček. Ve své shromažďovací snaze občas nacpe do lícních toreb předmět, se kterým si pak neví rady a nezbývá, než mu pomoci jemnou manipulací a pinzetou či peánem. Signálem k zásahu je úporná, leč marná snaha křečka vyprázdnit naplněnou lícní torbu.

Divocí psi nenosí potravu mláďatům, ale vyvrhují ji ze žaludku. Psí jícen je tedy velmi roztažitelný a tak v něm uváznou cizí tělesa jen zřídka. Výjimkou mohou být různé provázky, případně s upevněnými předměty. Podařilo se vyjmout z dosti velkého křížence provázek z uzeného masa, dlouhý několik desítek centimetrů, jehož konec nestačil pes spolknout. V dětských knížkách bývají vymalovaná koťátka, hrající si s klubíčky. Reálná klubíčka často obsahují i jehlu a zaznamenali jsme několik případů jehly, uvízlé v kočičím jícnu i s navléknutou bavlnkou. Spolknutá cizí tělesa se dostávají do žaludku. Předměty zde uvízlé se diagnostikují obtížně a velmi záleží na chovateli a údajích, které vzhledem ke zdravotnímu stavu psa poskytne. Při absenci spolehlivé anamnézy se můžeme pokusit o rentgenové vyšetření, je však třeba mít na paměti, že řada hmot nenechává na rtg snímku stín. Přitom může jít o velmi nebezpečné případy, např. o různé části hraček z umělé hmoty nebo útržky PVC, které se nalepí na žaludeční sliznici. Větší spolknuté předměty (kameny) mohou ucpat částečně nebo úplně vyústění žaludku do tenkého střeva. Společnými příznaky je úporné zvracení různě silně natrávené potravy brzy po nakrmení a bolestivost na pohmat v krajině žaludku. V pokročilejších případech mohou zvratky obsahovat natrávenou krev. Pokud se pes zvracením cizího tělesa nezbaví, nezbývá než přikročit k chirurgickému zákroku. Menší cizí tělesa postupují do střeva a pak je nacházíme v celém rozsahu tohoto orgánu. Předmět, uvázlý v tlustém střevu, je nejčastějším případem prostupu cizího tělesa zaživadly a diagnóza prohmatáním obsahu dutiny břišní dělá potíže u psů přetučnělých nebo u takových, kteří ze strachu z vyšetření napnou břišní stěnu. Příznaky jsou dosti obecné - nechutenství, malátnost, zvracení, zvýšená teplota a nedá se z nich na přítomnost cizího předmětu jednoznačně usoudit. Na jeho absolutní velikosti a poloze v zaživadlech pak záleží, zda má pes zácpu nebo průjem. V tomto druhém případě totiž cizí těleso zadrží tuhé složky potravy a propustí pouze tekuté nebo kašovité. Předměty, uvízlé v konečníku, se dají vypalpovat nebo vysondovat řitním otvorem. Určitou kuriozitou je případ pudla, kterému prošla jehla i s navlečenou nití zaživadly a po vzpříčení způsobila sešití konečníku.

     Společným jmenovatelem cizích těles ve střevě (snad kromě konečníku) je nebezpečí z prodlení. Pouze pokud máme k dispozici alespoň přibližné údaje a celkový zdravotní stav psa je dosud dobrý, můžeme se pokusit olejovým nálevem nebo klysmatem o odstranění předmětu konečníkem. Část střeva, přiléhající k cizímu tělesu, je totiž během několika dnů postižena prudkým zánětem nebo odumřením a nastává akutní nebezpečí perforace - proděravění střeva nebo přestupem zánětu na pobřišnici. Není-li proto jistota, že odložení zákroku neohrozí život pacienta, je lépe přikročit k chirurgickému vynětí cizího tělesa (enterotomie).
Setkali jsme se již s řadou případů cizích těles ve střevě. Zajímavé je, že více než polovinu pacientů tvořili jezevčíci do jednoho roku stáří. Nejčastějšími předměty byly skleněné kuličky, kamínky, velké pecky (broskev) a části gumových nebo umělohmotných hraček. Tragicky skončilo spolknutí polypropylenového provázku pro německého ovčáka. Ač byla operace provedena včas, nepodařilo se více než jeden metr dlouhý provázek vyjmout. Bohužel vlastnosti střeva (shrnování stěny) nedovolily provázek jednoduše vytáhnout.

     Kočky rozmělňují potravu daleko pečlivěji než psi, proto se u nich s cizími předměty v zaživadlech setkáváme poměrně méně, i když ani kočkám se nevyhýbají. Průběh i řešení je stejné jako u psů. Z uvedeného jasně vyplývá důležitost prevence. Psi, zvláště štěňata, by neměli mít přístup k předmětům, které mohou spolknout. Je jasné, že štěněti nedokážeme odstranit z cesty všechny kamínky, je však zbytečné mu je házet jako aport a nabízet mu hračky miniaturních rozměrů. Aporty vůbec by měly být pouze předměty dostatečně rozměrné a zároveň kompaktní tak, aby se pes nemohl zranit o odlomenou část. Nebezpečné jsou nestravitelné části krmiva, které mohou být přehlédnuty, např. provázky z vuřtů nebo umělohmotné obaly uzenin.
Pokud je chovatel svědkem spolknutí cizího tělesa, je nanejvýš vhodné navštívit veterinárního lékaře a konsultovat s ním případné projevy onemocnění zvířete a harmonogram léčby.

 

To jsou ale divné chutě

     Do veterinární ordinace vstoupila dvojice mladých lidí s psem jezevčíkem. Pes se tvářil spokojeně, lidský doprovod méně, až nejistě. "Dnes dopoledne jsme byli na procházce s kočárkem a tady s Benem, "pravila paní a ukázala na jezevčíka, který očichával roh stolu a zjevně se chystal jej označkovat. "Malý vyhodil dudlík ,a najednou Ben po něm skočil."A to vyskočil až do kočárku?" ptám se udiveně. Malé dítě pokousané psem je situace neobvyklá, ale koneckonců možné je všechno. Tenhle jezevčík na první pohled vypadal, že vůbec není zvyklý poslouchat. "Ale né po Milánkovi,"vyděsila se paní. "Po tom dudlíku. Musel ho spolknout. Už jsme ho nenašli, "žalovala. Po tomto sdělení se oběma viditelně ulevilo, neboť nutnost jednat už byla na někom jiném. Konkrétně na mně. Psovi to zatím bylo jedno, neb netušil, co ho čeká. Zvednutí nožičky u stolu si odpustil a nyní zkoumal židli.
Kázal jsem vyzvednout psa na vyšetřovací stůl a prohmatal mu břicho. Nečekal jsem nic a opravdu tam nic nebylo. Pokud jezevčík dudlík skutečně spolkl, bylo předčasné jej hledat ve střevech. Psí žaludek prohmatat nejde. Bázlivé zvíře je vůbec těžké propalpovat, neboť zpravidla napne břišní stěnu, ale tento pes se stále tvářil nenuceně a proceduře se podvolil bez odporu. "Dudlík bude ještě v žaludku," informoval jsem dvojici. "Zkusíme, jestli ho nevyvrhne, ale musíte mi pomoct,"obrátil jsem se na muže. Ten souhlasil, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Připravil jsem si věci - krátkou gumovou sondu, velkou stříkačku a roztok peroxidu, naředěný z tříprocentního na poloviční koncentraci teplou vodou. Hodlal jsem využít momentu překvapení. Stříkačku jsem naplnil tekutinou, nasadil navlhčenou sondu a přistoupil ke psovi. "Paní, vy ho podržte na zadním konci, aby nemohl couvat, " požádal jsem ženu. "A vy, pane, mu otevřte tlamu a chvilku podržte. "Muž se zatvářil nedůvěřivě, ale učinil žádané. Pes strnul. Takhle si na něj ještě nikdo nedovolil! Než se stačil vzpamatovat, strčil jsem mu sondu na kořen jazyka, zasunul do jícnu a smáčkl píst stříkačky. Pes sebou škubl, ale už bylo po všem. Stříkačka byla prázdná a sonda venku ze psích útrob. "Teď jděte tamhle na parkoviště a počkejte, až se vyzvrací," informoval jsem dvojici. "Pak pro mne přijďte." Všichni tři zmizeli. Neuběhlo ani pět minut a pán byl zpátky. "Už se pozvracel a dokonce dvakrát Ale dudlík tam není," hlásil. To bylo nadělení. Pokud se dudlík v žaludku skutečně nacházel, nemohl ven - možná pro ozdobný kroužek, zabraňující samotnému miminu dudlík spolknout. Zbývala ještě možnost, že dudlík projde celým jezevčíkem a vyjde opačným koncem.

     Naordinoval jsem psovi dietu, olej a dobré rady a objednal pacienta na kontrolu za dva dny, pro jistotu již nalačno. To pro případ, že bychom museli operovat. Pokud se ale na psově chování cokoli změní, musí přijít ihned. Zvlášť nutné je dávat pozor na náhlou změnu nálady, nápadnou ochablost, neurčitou bolestivost a neúspěšné nutkání na stolici. Za dva dny byl pes v ordinaci. "Běhá, nic ho nebolí, ale nechce nic žrát," referovala majitelka. "Dokonce ani neloudí? A když ho jdeme vyvenčit, vytlačí jen trochu vody."Opatrně jsem prohmatal psovi břicho. Když jsem byl někde uprostřed břišní dutiny, jezevčík zakvičel. Opravdu, v místě psíkovy nelibosti se nalézal tuhý předmět. Dudlík jsem v něm sice nepoznával, ale cizí předmět a zdroj obtíží nepochybně ano. Nezbude, než provést laparotomii - otevření břišní dutiny. Píchl jsem psovi narkotikum a připravil si chirurgickou soupravu, střevní svorky a zásobu roušek. Než jsem se umyl, jezevčík spal. Klidně, pravidelně dýchal a ani nemrkl. Psi mají totiž při narkóze otevřené oči a pohyby očních víček jsou důležitým indikátorem hloubky narkózy. Otevřel jsem břišní dutinu a sáhl dovnitř. Příčina potíží se nedala přehlédnout - úsek střeva, zvětšený na trojnásobný průměr, s čímsi rozměrným uvnitř. Vtáhl jsem střevo do operační rány a důkladně obložil rouškami. Střevo bylo krásně růžové, zatím bez stopy po městnání obsahu, poruchy krevního oběhu či dokonce počínající nekrózy. To je při podobném zákroku velice důležité. Střevo je nutné pochopitelně otevřít a jeho stav určuje další postup. Takto nepoškozené se dá dobře sešít a stehy drží. Pokud je poznamenáno nekrózou, je mnohdy lepší postižený úsek odstranit úplně a sešít až zdravé konce. Ztráta několika centimetrů zažívací trubice v budoucnosti psovu prosperitu nijak neohrozí.
Sevřel jsem střevo po obou stranách cizího tělesa svorkami. Střevní svorky jsou speciální kleštičky s velmi měkkými čelistmi. Fixují střevo na místě, zabraňují vniknutí střevního obsahu do operační rány a zároveň nesmí střevní stěnu příliš pohmoždit. Na povrchu vydutiny jsem si vybral místo, kde bylo nejméně cévek a opatrně rozstřihl. Nejprve vyteklo několik kapek zelenavé tekutiny, která se vsákla do nastavené roušky. Potom vyhřezla střevní sliznice, mechu nebo sametu podobná výstelka zažívací roury. Sliznice má díky tomuto tvaru daleko větší povrch než odpovídá průměru střeva. Při otevření střevní stěny se pak doslova dere ven. To už prosvítal v luminu střeva namodralý předmět, ale zatím nechtěl ven. Musel jsem ránu rozšířit, než se dal bez většího násilí vytáhnout světle modrý dudlík s ozdobnou obrubou tvaru okvětních lístků kopretiny, o průměru dobrých tří centimetrů. Ten by takhle vcelku skutečně těžko prošel, pomyslel jsem si spokojeně, neboť zákrok nebyl zbytečný.
Nyní jsem musel napravit škody, které jsem napáchal. Nejprve sešít střevo a ve dvou vrstvách a raději silonem. Ten se sice nevstřebá, ale zase není nebezpečí, že ho dost agresivní zažívací šťávy předčasně rozpustí. Vstřebatelný catgut by nemusel vydržet dostatečně dlouho, než střevní stěna sroste. Silonové stehy obalí fibrin tenoučkou vrstvičkou a střevo zůstane na povrchu téměř tak hladké jako předtím. Po sejmutí svorek následovalo pečlivé vysušení hotového dí1a, zasypání antibiotickým práškem a vsunutí nazpět do břišní dutiny. Peristaltika si už sama střevo srovná.
Následovala břišní stěna, stehy pěkně těsně jeden vedle druhého. Kdyby zůstala mezera, mohla by prosakovat tekutina z břišní dutiny a vznikla by úporná, nehojící se píštěl. Potom několika stehy podkoží a opět důkladně kůže. Však byl také nejvyšší čas, pes začal pomrkávat. Narkózu by šlo pochopitelně prodloužit další injekcí, ale takhle to bude lepší - psa odevzdám majiteli s jistotou, že se během příští hodiny probudí. Po zásahu do zaživadel je velice důležitá přísná, ale skutečně přísná, dieta bez možnosti, že pří1iš citlivý člen domácnosti psovi něco podstrčí a bez rizika, že si pes sám něco ukradne. Začíná se pouhou vodou, přes řídkou polévku, hustou polévku, kaši až po normální stravu.

Šťastní majitelé převzali psíka, něco léků a dalších dobrých rad a ujistili mne svou neoblomností stran psí výživy. Jen dudlík zpátky nechtěli. Prý si raději opatří nový. Zajímavost nakonec-z deseti psů, kteří spolknou nestravitelný předmět, je přibližně sedm jezevčíků! Tak všetečné je toto psí plemeno.

Připravila: Klementová Hana