díl 10.

DIETNÍ CHYBY A NEHODY
(z knihy Psovi přítelem v nesnázích od MVDr. Petra Skalky)

     Mnoho zdravotních problémů, od prostých nechutenství až po těžké akutní katary zaživadel, pramení z chyb ve výživě zvířat. Špatně zvolené krmivo může působit otravu i invazi parazitů. Pes se může zmocnit i soust, ležících v jeho dosahu nebo položených na místech, kam pes vnikl bez vědomí majitele. I když pomineme krmiva nezávadná, leč pro psa těžko stravitelná a tudíž špatně využitelná (např. brambory), je v běžném životě mnoho příležitostí dostat se do kontaktu s látkami vyloženě škodlivými. Přípravky na hubení hlodavců by měly být pokládány do míst, jiným zvířatům nepřístupným. Působí sice selektivně tak, že hlodavci jsou na ně nejcitlivější, při dostatečně velké dávce se však otráví jakékoli jiné zvíře. Nejobvyklejší výrobky na bázi talonu nebo kumarinu snižují srážlivost krve tou měrou, že hlodavec hyne sice bezbolestně, ale zaručeně na vnitřní vykrvácení. Stejný mechanizmus účinku funguje u postiženého psa - po několika dnech je zvíře malátné, klesá tělesná teplota, objevují se drobné krváceniny na sliznicích (tlama, spojivka) i na nepigmentované kůži (např. břicho), později může vytékat nesražená krev z nozder, tlamy i konečníku a zvíře umírá. Zjistíme-li, že pes věnuje pozornost růžovým granulkám nebo jakémukoli krmivu, posypanému modrým práškem, okamžitě zkontrolujeme, zda je i neochutnal. Nemáme-li jistotu, snažíme se vyvolat u psa zvracení. Není to právě jednoduché; musíme totiž do psa vpravit slabý (1%) teplý roztok peroxidu vodíku nebo teplou vodu s hořčicí. Je-li veterinární ordinace blízko, vyhledáme ošetření u veterinárního lékaře, který zvracení vyvolá některým lékem, podaným injekčně a aplikuje zároveň přípravek, zvyšující krevní srážlivost. Který z uvedených způsobů majitel psa zvolí, o tom rozhoduje především čas. Pomoc veterinárního lékaře po několika hodinách je méně účinná než laický zásah na místě činu. Jedovaté mohou být různé herbicidy - přípravky na hubení plevelů. Nenecháváme proto v dosahu psů otevřené plechovky se zbytky těchto látek a dbáme, aby se během aplikace postřik nedostal do misky s vodou. Je známo několik případů, že se domácí zvířata otrávila vodou, která stála v misce pod květináčem s pokojovou rostlinou difenbachií.

Toxický účinek mohou mít předávkovaná léčiva. Účinný a oblíbený prostředek proti vnějším cizopasníkům je Arpalit spray v jedno nebo pětiprocentní koncentraci. Expozice, to je doba postřiku, však smí být maximálně 20 vteřin, jak je ostatně vytištěno na obalu. Je-li majitel psa příliš horlivý a pes se olíže, pak nastupuje rychle otrava, při níž zvíře silně sliní, vrávorá, až padá a nevnímá okolí. Zornice jsou nápadně zúžené a nereagují na světlo. Pomocí je pouze rychlá návštěva veterinární ordinace a injekční podání protilátky. Jedovatá však může být i pouhá kuchyňská sůl, pokud je jí příliš a nemá-li zvíře k dispozici dostatek tekutin. Přitažlivý je například pro psa solný lák s naloženým masem na uzení.
Jedovatostí se vyznačují i některé plísně. Jejich toxiny se dostávají do podkladu, na němž vyrůstají, takže otření plísně z povrchu krmiva je bezúčelné. Zvláště v tom vyniká rod Aspergillus, jehož některé druhy, především žlutozelený Aspergillus flavus produkuje skupinu hepatotoxických aflatoxinů. Hepatotoxicitou rozumíme napadení jaterní tkáně, tedy onemocnění špatně diagnostikovatelné a ještě hůře léčitelné.

Psi nemají velké nároky na čerstvost předkládaného masa. Tím pochopitelně nechceme nikoho navádět, aby krmil maso zamřelé či nahnilé. Je však zcela zbytečné nekrmit maso, které jsme někde pozapomněli a které se už k lidskému konzumu nehodí. Ostatně pes, bydlící na zahradě, si občas kus masa zahrabe, pak na něj zapomene (nebo ho tak nechá úmyslně?), aby ho po několika dnech exhumoval a páchnoucí s chutí sežral. Divocí psi transportují maso v žaludku. Kusy masa žvýkají jen potud, aby je dokázali spolknout a pak je např. štěňatům opět vyvrhují. Někdy tohoto způsobu použije i náš pes při zvlášť štědré nabídce. Spolykané maso vyvrhne a ukryje si je na horší časy. Nejde vůbec o zdravotní poruchu a pokud jsme svědky tohoto úkonu, nemusí nás znepokojovat. Jde o mechanizmus, který zdědil domácí pes po svých divokých předcích. Tento způsob příjmu potravy, to je polykání masa v kusech, musíme mít na zřeteli v zimě nebo skladujeme-li maso pro psa v chladničce. Studené nebo dokonce zmrzlé maso prudce podchladí žaludek a snadno způsobí akutní katar. Nestejnoměrné stahy jednotlivých úseků zaživadel mohou dokonce vyvolat náhlou příhodu břišní, jako je přetočení žaludku nebo přehození kličky střevní, což jsou záležitosti bezprostředně ohrožující život psa. Proto musíme maso i jiná krmiva před podáním ohřát na pokojovou teplotu, nejraději pomalu samovolně v teplé místnosti, v časové tísni ponořením do chladné vody. Stejně nebezpečné je napájení příliš studenou vodou. Úporný průjem může vyvolat mléko, které pes nestačil vypít a které nakyslo. Zvláště štěňatům musíme dávat pouze takové dávky mléka, které vypijí najednou.

     Chovatelé domácích zvířat někdy psům krmí různé nepoužitelné části králíků nebo drůbeže včetně vnitřností. Většina parazitů je sice mezidruhově nepřenosná, králíci však mohou být mezihostiteli tasemnic, jejichž konečnými hostiteli jsou právě masožravci. Přeneseny mohou být i bakteriální nemoci apod. Již vůbec by neměla být zkrmována zvířata uhynulá. I kdyby bylo naprosto jisté, že zvíře uhynulo z neinfekčních příčin, například následkem úrazu, mělo by být použito ke krmení bez vnitřností a důkladně uvařené. Musíme však ještě jednou zdůraznit, že to platí pouze pro zvířata domácí, v žádném případě pro zvířata divoká, byt i třeba přejetá. K přejetí totiž může dojít po ztrátě plachosti divokého zvířete, což je jeden z příznaků vztekliny, tedy choroby nesmírně nebezpečné jak pro psa, tak pro jeho majitele.

Nehod i omylů v oblasti výživy zvířat může být pochopitelně mnohem více, než jsme se pokusili naznačit. Některé z nich vážně ohrožují zdraví a život psa. Velmi záleží na postřehu majitele, s čím vším mohl pes přijít do styku. Tyto údaje, které nazýváme anamnézou, jsou velmi důležitým východiskem pro kvalifikovaný veterinární zákrok.

Zpracovala: Klementová Hana