Střídání terénů na vlastních stopách
(z knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)

To je náročný, ale pro upevňování čichových schopností psa prospěšný způsob tréninku.
U psa tím mimo jiné dochází k vytříbení pozornosti, neboť se střídají terénní povrchy, kde je stopa psovodem položena, a tím i vždy jiné podmínky, ovlivňující udržení pachového mraku na položené stopě.
Praktický při'klad - nášlap a první úsek stopy jsou na nízké trávě, prostřední úsek na suché oranici, poslední úsek a ukončení stopy na strništi.
A samozřejmě že na takové stopě jsou úhly i předměty. Nutno ovšem dodržovat zásadu, že je nutno cvičit tak, aby napřed pes zvládl jednodušší a pak složitější. Psovod musí počítat s tím, že se pes bude chovat na každém úseku jinak, zcela určitě v počátcích tohoto výcviku. Proto by takovéto kombinované stopy z hlediska terénu neměly být zpočátku starší, než na jaké je dosud pes zvyklý, nespěchejme ani s přílišnou délkou.
Hned si objasníme proč. Například oranice je charakteristická tím, že je zde mnoho různých pachů, které překrývají pach kladeče. Suchá oranice je prašná, je nepříjemná pro čenich psa, snižuje aktivitu psa.

Hroudovitá oranice způsobuje navíc ztížený pohyb, což se projeví i v nezájmu psa o sledování stopy na takovém povrchu. Mokrá hroudovitá oranice se navíc při nášlapu stopy nabaluje na nohy kladeče, což má negativní vliv na udržení pachového mraku na položené stopě.
Strniště je zároveň s těžkým terénním charakterem i dost nepříjemné pro pohyb psa, ať již jde o obilí, či některou jinou plodinu -jetel, vojtěšku, řepku. Řepkové strniště je pro pohyb psa dost ostré. Všechna strniště jsou specifická i množstvím pachů, které ovlivňují kvalitu stopy jako takovou. Na zbytcích stonků se špatně drží položený pach. Pes je naveden na stopu, skloní hlavu a je najednou překvapen, že má méně pachu, než byl dosud zvyklý.
A právě v tomto momentě záleží na správném přístupu psovoda, aby psa maximálně povzbudil a využil k tomu správné intonace hlasu.

Při stopování na takových terénech je nervová soustava psa značně zatížena. Takže nebuďme překvapeni, že dosud výborný stopař na trávě má horší vypracování stopy na oranici či strništi.
Mám se svými dosavadními psy vyzkoušeno, že v počátcích tréninku takových stop zkrátím čas stáří stopy na dvě třetiny, maximálně na polovinu obvyklého stáří stopy.

 

Nejčastější chyby při počátečním výcviku psa na vlastních stopách psovoda

Postupně prodlužuji stáří a délku stopy i na těchto těžších terénech a samozřejmě jako u všech stop využívám střídavě denní doby, ráno, poledne a večer. Nevyhýbám se (a to u všech stop) možno říci ani extrémním podmínkám, jako jsou na- při'klad vysoké teploty v parných letních dnech, déšť, středně silný vítr.
Možná, že v tom se objeví celá řada odpůrců. Jsem však zastáncem názoru, že rozumný trénink psa na stopách v uvedených podmínkách, a to i na zmiňovaných těžších terénech, přispívá k dobré připravenosti psa na pachové práce v celém komplexu.
Rozvíjí se tak jeho čichové schopnosti, pes získává nové zkušenosti a větší samostatnost, což je potřebné i pro psa, zapojeného do výcviku ve sportovní kynologii.

- začíná cvičit se psem příliš brzy-nemá se štěnětem navázán pevný kontakt, štěně nemá motivaci hledat pach svého psovoda;
- nezná metodiku výcviku psa na vlastních stopách;
- zvolí nesprávnou metodu pro počáteční výcvik svého psa;
- šlape od počátku výcviku příliš dlouhé stopy;
- uspěchává výcvik, a to zejména z hlediska stáří kladených stop;
- z hlediska volby terénu nedodržuje zásadu posloupnosti postupného zvládání stop na jednodušším terénu s cílem cvičit stopy na těžších terénech, např. po jedné až dvou stopách na trávě jde dělat stopu na oranici či strniště;
- hrubě zachází se psem;
- nepamatuje si průběh vlastní stopy, včetně přibližného místa uložení předmětů na stopě, ale i lomů;
- striktně se drží jediné metody výcviku, a to poměrně dlouhou dobu i přesto, že není znát pokrok.

Připravila: Klementová Hana