Význam označení nášlapu v počátečním nácviku, ale i v pozdějším období
(z knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)

Současné zkušební řády vymezují označení nášlapu ta- bulkou, která by měla být umístěna vlevo od stojícího kladeče. KIadeč by měl od úrovně této tabulky udělat asi metr dlouhý krok, zůstat chvíli stát a poté vyjít k vlastnímu nášlapu celé stopy Je proto dobré, aby si pes od počátku nácviků na stopách zvykal na to, že na začátku stopy bude mít nějakou tabulku, která je z hlediska orientace významná i pro psovoda i na vlastních stopách. Jsou mnohdy komické situace, kdy si psovod našlápne v nácviku stopu starou 15 minut na zkoušku ZM, spokojeně odejde ke svému psovi a po 15 minutách přijde a nemůže najít začátek stopy, protože si nášlap označil malým klacíkem, který nemůže nalézt. Neměl k dispozici tabulku, nechtěl dávat velký klacek, který by mohl psa až moc zajímat na úkor zájmu o začátek stopy, malý klacík se po zapíchnutí neudržel a zapadl do trávy, není rosa, takže není stopa vidět, a co teď? Nastává zbytečná nervozita, která se přenáší na psa.
V kladném případě by měl psovod přijít k viditelnému nášlapu, asi 2 metry před něj posadit psa a připravit jej k vypracování stopy - tj. připnout stopovací vodítko či navléknout stopovací postroj, psa pochválit a přijít s ním asi 1 m za nášlap a navádět jej do začátku stopy již popsaným způsobem.

 

Označování předmětů na stopě

Všechny stopy používané v soudobé sportovní kynologii jsou založeny na nalezení a přesném označení předmětů na konkrétních úsecích stopy.
Jednotlivé zkušební řády striktně vymezují požadavky na tyto používané předměty, a to jak z hlediska materiálů, rozměrů, barev, ale i způsobů označení psem při nalezení.
Povolené způsoby označování předmětů na stopách jsou následující:
- ulehnutí, 
- usednutí,
- zastavení,
- zdvižení předmětu,
- aportování (v úplném slova smyslu).

Může se vyskytnout i jiný způsob označení předmětů. Jak stanoví jednotlivé zkušební řády, psovod je povinen před vypracováním stopy oznámit rozhodčímu způsob označování předmětů jeho psem na stopě. Tento ohlašuje způsob, který potom musí pes provést, jinak následuje příslušná bodová sankce ze strany rozhodčího. Počet předmětů je rovněž direktivně určen u stop podle jednotlivých stupňů zkoušek (viz ustanovení jednotlivých zkušebních řádů). Naskýtá se často otázka, kdy začít nacvičovat se psem označování předmětů na stopách. Osobně mám dlouholetou a dobrou zkušenost, že označování začínám cvičit jako dílčí prvek vypracování stopy až tehdy, když pes má bezchybně zvládnuto vypracování rovných úseků stop různého stáří, na různém terénu a různé délky stop.
Jelikož u většiny psů již od počátků zakončuji stopy předmětem, nemívám většinou problémy. Je potom již jen otázkou času, za jak dlouho se pes naučí přesně označovat předměty, tj. zaujme konkrétní polohu po nalezení předmětu tak, jak byla popsána. I zde v plné míře platí pravidlo o trpělivosti a důslednosti psovoda.

Abychom od počátku vedli psa k vyhledávání předmětů čichem, tedy na základě sledování pachu stopy, je nutné, aby předmět na stopě se neodlišoval svým zbarvením od povrchu terénu, aby psa neupoutával z dálky již svou barvou (např. bleděmodrý smotek textilu na 5 cm vysokém travním porostu by byl v rozporu s ustanovením řádů). S tím úzce souvisí nutnost dostatečné pachové nasycenosti pokládaných předmětů na stopách. Pozor - častou chybou při nácvicích bývá mnohdy to, že při nášlapu vlastních stop si psovodi nepochopitelně zapomenou předtím vzít předměty, tak si je jednoduše půjčí od kamaráda. Pak nastává situace, že pes je naveden na stopu s pachem psovoda, který již dobře zná, ale u předmětů se ani nezastaví neboť nejsou pachově shodné s pachem stopy, na kterou byl naveden a kterou dosud sleduje. Někdy pes po příchodu k předmětu váhá, označuje pomalu, není si jistý, ale vzápětí je psovodem nucen, ať již slovním povelem či jiným podnětem, k dosud prováděnému způsobu označení. To je nejlepší cesta, jak zkazit dosavadní výsledky nácviku označování předmětů, neboť pes je v podstatě zmaten.

Současné zkušební řády stanoví pro jednotlivé zkoušky z výkonu a soutěže i odpovídající dobu, po kterou musí mít předměty u sebe kladeč, aby měly dostatek pachu.
U běžného nácviku je v podstatě na naší libovůli, jak dlouho budeme mít předměty před jejich položením na stopě u sebe, ale vždy nutno brát na zřetel, že by měly mít dostatek pachu. Tomuto požadavku by měla být podřízena i volba materiálů, ze kterých jsou předměty pro tento účel zhotoveny. Pach se dobře a poměrně dlouho drží na textiliích, zvláště z přírodních materiálů - vlna, bavlna, len, na plsti, ale i na usních. Méně vhodné pro tyto účely jsou předměty z pryže, umělých hmot, dřeva, zcela nevhodné jsou předměty kovové. Z uvedeného vyplývá závěr, že bychom neměli podceňovat pachovou nasycenost předmětů, které chceme používat k pokládání na stopách, jakož i pachovou čistotu, což znamená, že by na předmětech položených na stopě měl být pach shodný jako po celé stopě. Přítomnost jiných pachů bude působit větší či menší potíže, určitě však u mladých začínajících psů. To je samo- zřejmě ovlivněno celou řadou faktorů, v této souvislosti mimo jiné hraje i dost velkou úlohu dosavadní rozcvičenost a zkušenosti psa, včetně znalosti pachu psovoda, který by měl být pro psa předmětem zájmu.
Bohužel, mnohdy v praxi bývá tato podmínka přehlížena a opomíjena. Naskýtá se otázka, zdali cvičit označování předmětů dříve, než pes zvládá oblouky a lomy na stopách, či obráceně.

Sešlo by se určitě mnoho názorů pro a proti, vycházejme však z jednotlivých případů, i když jedno je jisté, a to, že i rovná krátká stopa našlápnutá psovodem musí být zakončena předmětem, pokud není zakončena miskou s krmením, či není-li pes veden známou osobou, kdy na konci najde pána.

 

Připravila:Klementová Hana