Kdy
začít s výcvikem psa na stopách a
jak?
(z knihy Pachové práce
psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)
Pokud jde o věk psa, názory se zde různí, někteří
odborníci zastávají názor, čím dříve, tím lépe, druzí se
přiklánějí k pozdějšímu věku psa. Osobně mám nejlepší
zkušenost začít se štěnětem ve věku 3 až 4 měsíců, kdy před
vlastním výcvikem zvažuji celou řadu následujících faktorů,
včetně respektování skutečnosti, že štěně v tomto věku
necvičím, ale vychovávám.
Nyní k faktorům,
které ovlivňují začátek výchovy, později výcvik psa v
oblasti pachových prací:
- kontakt mezi psovodem a psem, s čímž úzce
souvisí i znalost pachu pána a důvěra psa vůči svému pánu;
- plemenná příslušnost - i ta významně
ovlivňuje začátek "setkání"
psa s pachovými pracemi.
Zájem štěněte o pach svého pána lze snadno
vypěstovat mj. tím, že psovod nosí stále v kapse předmět,
který dobře nasává a drží pach (napři'klad starou ponožku) a
používá ho při vycházkách se štěnětem k hrám. Štěněti
takový předmět hází, čímž zároveň rozvíjí zájem psíka
o aportování a rovněž se tak štěně nenucenou formou stále více
a více seznamuje s pachem svého pána, i když štěně reaguje na
tento pach každodenně - při krmení, při hlazení, při vycházkách,
prostě řečeno při každém styku.
Metody počátečního výcviku na stopách
Je jich celá řada, ne každá bude ovšem vhodná pro určitého
psa.
Vlastní stopa s využitím psovi známé osoby
Poměrně dost často doporučovaná metoda výcviku. Její
podstatou je to, že psa vede na stopě osoba, kterou pes dobře
zná, například rodinný příslušník.
Psovod předtím našlápne krátkou stopu, stačí asi 20 kroků a
zakončí ji tím, že se na konci stopy ukryje, například za keřem,
stromem, aby jej pes neviděl.
Cílem je, aby pes na základě kontaktu se svým pánem a na základě
znalosti jeho pachu hledal s využitím svých čichových schopností
svého pána, v našem případě, aby se alespoň pokoušel
sledovat pachovou stopu dráhy, kudy šel jeho pán.
Je samozřejmé, že ihned při první stopě nepůjde štěně s nízkým
nosem po stopě. To se ostatně týká i jiných metod počátečního
výcviku na stopách.
Důležitým předpokladem této metody je nutný pevný kontakt psíka
na pána. Člověk, který psa povede, musí znát:
- dráhu stopy, po které šel psovod,
- úkryt psovoda,
- za jak dlouho po ukrytí psovoda má se psem vyjít (i když v počátcích
vychází ihned po ukrytí).
Štěně by mělo tohoto člověka znát, musí mít k němu důvěru,
být zvyklé na jeho hlas, pohyby, gestikulaci apod. Zde platí
dvojnásob zákaz hrubého zacházení se psem při pachových pracích
jako celku.
Jakmile pes dojde, nebo je alespoň doveden v prvopočátcích na
konec stopy a najde svého pána, ten musí projevit velkou radost,
pohrát si s ním, hodit mu na krátkou vzdálenost jeho oblíbený
předmět, který nosí stále v kapse (např. zmíněnou ponožku).
Vlastní stopa s
využitím aportu
Postup: psovod našlápne krátkou stopu, asi 20-30 kroků, kterou
zakončí předmětem (aportem), který má dostatek pachu psovoda a
je psovi dobře znám z dřívějších vycházek a her. V prvopočátcích
tohoto výcviku není na škodu, když uvázaný mladý pes psovoda
při nášlapu vidí. Je dobré, zejména v úplném začátku, když
je pes uvázán, vydráždit ho aportem, který bude mít položen
na konci stopy.
Psovod navádí psa k označenému nášlapu, a dává v laskavé
intonaci povel "Stopa". V ideálním případě by měl
pes sklonit
hlavu k terénu a jít před
psovodem. Pes je veden na krátkém vodítku, nesmí být na
stahovacím obojku, resp. tento nesmí mít stažen, aby jej škrtil,
vždy musí být vodítko upevněno na pevném kroužku obojku. Je
samozřejmé, že v počátcích je zejména nutné, aby psovod ukázal
psovi pravou rukou do směru položené stopy současně s povelem
"Stopa", kdy je pes naváděn asi 1 metr za označeným nášlapem
do stopy. Psovod musí psa vést tak, aby si pes postupně zvykal
sledovat dráhu stopy. I když pes zpočátku nepůjde, bude odbíhat,
zastavovat se, otáčet se na psovoda, musí s ním psovod dojít po
své, dříve našlápnuté stopě na její konec, kde je položen předmět.
Po jeho nalezení musí psovod opět projevit velkou radost, včetně
házení aportu psovi a tahání se s ním o něj.
I u této
metody se musí od počátku dbát na to, aby aport, který má pes
na konci stopy nalézt, byl pokud možno barevně shodný s terénem,
na kterém je stopa a předmět uložen. I zde je nutná pachová
nasycenost a čistota, pach předmětu musí být shodný s pachem,
který pes sledoval na stopě. Je proto vyloučeno, aby si psovod předmět
vypůjčil od kamaráda. Rovněž velikost předmětu není
zanedbatelná, nesmí být příliš velký ani příliš malý, aby
např. nezapadl ve vegetaci a mladý pes již při prvních stopách
ztrácel po dojití na konec stopy motivaci. Jde o to, aby se pes od
začátku učil vyhledávat předměty čichem a ne zrakem. Jako
velice vhodné předměty pro tento výcvik se hodí různé textilní
materiály, staré ponožky, malé pešky, které dobře nasávají
a drží pach. Uvedenou metodu lze úspěšně využívat především
u vášnivých aportérů, je možná i její kombinace s jinými
metodami, ke kterým se ještě dostaneme.
Vlastní stopa s využitím
krmiva
Je to velice účinná
a možno říci i rychlá metoda výcviku psa na stopě, resp. vyvolání
zájmu psa o stopy Následkem motivace
na krmení se u většiny psů poměrně rychle vypracovává podmíněný
reflex, kdy se pes poměrně brzy naučí sledovat stopu, neboť na
jejím konci očekává krmení. Činnost kladeče při využití této
metody může být následující:
a) kladeč postupuje po označení nášlapu a kratším zastavení
na něm asi 20-30 kroků, a na konci stopy položí misku s krmením
pro psa a opět odskočí. Pro větší aktivizaci psa je možné ho
vydráždit miskou s krmením, když je dosud uvázán. Po
návratu jde psovod ke psovi, navádí jej na nášlap a další činnost je
stejná jako u metody s využitím aportu. Při nalezení misky s potravou musí
souběžně působit výrazná pochvala ze strany psovoda. Jelikož bychom měli
s mladým psem provést 1-2 cvičné krátké stopy během výcvikového
dne, neměl by se pes zcela
nasytit po vypracování první stopy. Při nalezení misky s krmením musí opět
nastat výrazná pochvala, aby si pes začínal zvykat na to, že najde-li na
konci stopy svoji misku s trochou krmení, bude pánem ještě náležitě
pochválen;
b) kladeč táhne maso (kost) na motouzu.
Psovod označí nášlap jako u všech ostatních způsobů. Po vyjití táhne
za sebou na motouzu kus masa, či kost po dráze stopy, aby zesílil její pach
masem, což zvyšuje zájem psa o sledování stopy. Tažený kus masa či kost
položí na konec stopy, vrací se ke psovi a probíhá obvyklý postup při uvádění
psa a jeho vedení po stopě.
Tolik stručně k nejčastěji
užívaným metodám počátečního výcviku psů na vlastních stopách. Je
samozřejmostí, že mnozí psovodi mohou mít vyzkoušeny i jiné, další
metody. Cíl by měl být u všech stejný, tj. probudit u psa co nejdříve zájem
o sledování vlastní stopy.
Nejvhodnější denní
doba, terén a časové limity v počátcích výcviku na vlastních stopách.
První nácviky stop začínáme
podle možnosti ráno, pokud možno za rosy, na travnatém terénu, kdy jsou
ideální podmínky pro udržení pachu. Není vhodné vzít mladého psa hned
na druhou či třetí stopu na suchou oranici v pravé poledne. První
stopy vypracováváme se psem
ihned po jejich položení, čas prodlužujeme pomalu, asi po vypracování 5 až
10 stop, kdy již má pes základní reflex vypracován, je možno prodloužit
čas navedení na stopu například o 5 minut a stopu prodloužit asi 0 5-10
kroků.
Nespěcháme s kladením obloučků, v počátku výcviku bychom měli mít
vytýčeny základní cíle:
- vypracovat u psa reflex, aby na
povel "Stopa" sklonil hlavu k terénu a snažil se udržet na stopě,
na kterou je naveden;
- naučit psa sledovat stopu na
rovném úseku, který musí být vždy zakončen (krmivo, aport, popř.
schovaný pán).
Časové limity v tomto případě nejsou
ještě rozhodující, nevyplácí se spěchat. Po vypracování 5-6 stop na
jednom druhu terénu je možno začít se střídáním terénů, z lučního
porostu přejít občas na jetel, vojtěšku, či osení, aby se pes začal
seznamovat i s jinými terénními povrchy Na oranici je možno začít
stopovat, až kdy je pes jistý na trávě a uvedených porostech. I když jsou
výjimky. Pracoval jsem s několika psy, kteří měli první stopy položeny
na oranici, od počátku byli vedeni k soustředěnosti a při přechodu na
trávu neměli pak žádné potíže.
Připravila:
Klementová
Hana