Kdy začít s výcvikem psa na stopách a jak?
(z knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)

Pokud jde o věk psa, názory se zde různí, někteří odborníci zastávají názor, čím dříve, tím lépe, druzí se přiklánějí k pozdějšímu věku psa. Osobně mám nejlepší zkušenost začít se štěnětem ve věku 3 až 4 měsíců, kdy před vlastním výcvikem zvažuji celou řadu následujících faktorů, včetně respektování skutečnosti, že štěně v tomto věku necvičím, ale vychovávám.
Nyní k faktorům, které ovlivňují začátek výchovy, později výcvik psa v oblasti pachových prací:
- kontakt mezi psovodem a psem, s čímž úzce souvisí i znalost pachu pána a důvěra psa vůči svému pánu;
- plemenná příslušnost - i ta významně ovlivňuje začátek "setkání" psa s pachovými pracemi.
Zájem štěněte o pach svého pána lze snadno vypěstovat mj. tím, že psovod nosí stále v kapse předmět, který dobře nasává a drží pach (napři'klad starou ponožku) a používá ho při vycházkách se štěnětem k hrám. Štěněti takový předmět hází, čímž zároveň rozvíjí zájem psíka o aportování a rovněž se tak štěně nenucenou formou stále více a více seznamuje s pachem svého pána, i když štěně reaguje na tento pach každodenně - při krmení, při hlazení, při vycházkách, prostě řečeno při každém styku.

Metody počátečního výcviku na stopách
Je jich celá řada, ne každá bude ovšem vhodná pro určitého psa.

Vlastní stopa s využitím psovi známé osoby
Poměrně dost často doporučovaná metoda výcviku. Její podstatou je to, že psa vede na stopě osoba, kterou pes dobře
zná, například rodinný příslušník. Psovod předtím našlápne krátkou stopu, stačí asi 20 kroků a zakončí ji tím, že se na konci stopy ukryje, například za keřem, stromem, aby jej pes neviděl.
Cílem je, aby pes na základě kontaktu se svým pánem a na základě znalosti jeho pachu hledal s využitím svých čichových schopností svého pána, v našem případě, aby se alespoň pokoušel sledovat pachovou stopu dráhy, kudy šel jeho pán.
Je samozřejmé, že ihned při první stopě nepůjde štěně s nízkým nosem po stopě. To se ostatně týká i jiných metod počátečního výcviku na stopách.
Důležitým předpokladem této metody je nutný pevný kontakt psíka na pána. Člověk, který psa povede, musí znát:
- dráhu stopy, po které šel psovod,
- úkryt psovoda,
- za jak dlouho po ukrytí psovoda má se psem vyjít (i když v počátcích vychází ihned po ukrytí).
Štěně by mělo tohoto člověka znát, musí mít k němu důvěru, být zvyklé na jeho hlas, pohyby, gestikulaci apod. Zde platí dvojnásob zákaz hrubého zacházení se psem při pachových pracích jako celku.
Jakmile pes dojde, nebo je alespoň doveden v prvopočátcích na konec stopy a najde svého pána, ten musí projevit velkou radost, pohrát si s ním, hodit mu na krátkou vzdálenost jeho oblíbený předmět, který nosí stále v kapse (např. zmíněnou ponožku).

 

Vlastní stopa s využitím aportu
Postup: psovod našlápne krátkou stopu, asi 20-30 kroků, kterou zakončí předmětem (aportem), který má dostatek pachu psovoda a je psovi dobře znám z dřívějších vycházek a her. V prvopočátcích tohoto výcviku není na škodu, když uvázaný mladý pes psovoda při nášlapu vidí. Je dobré, zejména v úplném začátku, když je pes uvázán, vydráždit ho aportem, který bude mít položen na konci stopy.
Psovod navádí psa k označenému nášlapu, a dává v laskavé intonaci povel "Stopa". V ideálním případě by měl pes sklonit
hlavu k terénu a jít před psovodem. Pes je veden na krátkém vodítku, nesmí být na stahovacím obojku, resp. tento nesmí mít stažen, aby jej škrtil, vždy musí být vodítko upevněno na pevném kroužku obojku. Je samozřejmé, že v počátcích je zejména nutné, aby psovod ukázal psovi pravou rukou do směru položené stopy současně s povelem "Stopa", kdy je pes naváděn asi 1 metr za označeným nášlapem do stopy. Psovod musí psa vést tak, aby si pes postupně zvykal sledovat dráhu stopy. I když pes zpočátku nepůjde, bude odbíhat, zastavovat se, otáčet se na psovoda, musí s ním psovod dojít po své, dříve našlápnuté stopě na její konec, kde je položen předmět. Po jeho nalezení musí psovod opět projevit velkou radost, včetně házení aportu psovi a tahání se s ním o něj.

I u této metody se musí od počátku dbát na to, aby aport, který má pes na konci stopy nalézt, byl pokud možno barevně shodný s terénem, na kterém je stopa a předmět uložen. I zde je nutná pachová nasycenost a čistota, pach předmětu musí být shodný s pachem, který pes sledoval na stopě. Je proto vyloučeno, aby si psovod předmět vypůjčil od kamaráda. Rovněž velikost předmětu není zanedbatelná, nesmí být příliš velký ani příliš malý, aby např. nezapadl ve vegetaci a mladý pes již při prvních stopách ztrácel po dojití na konec stopy motivaci. Jde o to, aby se pes od začátku učil vyhledávat předměty čichem a ne zrakem. Jako velice vhodné předměty pro tento výcvik se hodí různé textilní materiály, staré ponožky, malé pešky, které dobře nasávají a drží pach. Uvedenou metodu lze úspěšně využívat především u vášnivých aportérů, je možná i její kombinace s jinými metodami, ke kterým se ještě dostaneme.

Vlastní stopa s využitím krmiva
Je to velice účinná a možno říci i rychlá metoda výcviku psa na stopě, resp. vyvolání zájmu psa o stopy Následkem motivace
na krmení se u většiny psů poměrně rychle vypracovává podmíněný reflex, kdy se pes poměrně brzy naučí sledovat stopu, neboť na jejím konci očekává krmení. Činnost kladeče při využití této metody může být následující:

a) kladeč postupuje po označení nášlapu a kratším zastavení na něm asi 20-30 kroků, a na konci stopy položí misku s krmením pro psa a opět odskočí. Pro větší aktivizaci psa je možné ho vydráždit miskou s krmením, když je dosud uvázán. Po návratu jde psovod ke psovi, navádí jej na nášlap a další činnost je stejná jako u metody s využitím aportu. Při nalezení misky s potravou musí souběžně působit výrazná pochvala ze strany psovoda. Jelikož bychom měli s mladým psem provést 1-2 cvičné krátké stopy během výcvikového dne, neměl by se pes zcela nasytit po vypracování první stopy. Při nalezení misky s krmením musí opět nastat výrazná pochvala, aby si pes začínal zvykat na to, že najde-li na konci stopy svoji misku s trochou krmení, bude pánem ještě náležitě pochválen;

b) kladeč táhne maso (kost) na motouzu.
Psovod označí nášlap jako u všech ostatních způsobů. Po vyjití táhne za sebou na motouzu kus masa, či kost po dráze stopy, aby zesílil její pach masem, což zvyšuje zájem psa o sledování stopy. Tažený kus masa či kost položí na konec stopy, vrací se ke psovi a probíhá obvyklý postup při uvádění psa a jeho vedení po stopě.

Tolik stručně k nejčastěji užívaným metodám počátečního výcviku psů na vlastních stopách. Je samozřejmostí, že mnozí psovodi mohou mít vyzkoušeny i jiné, další metody. Cíl by měl být u všech stejný, tj. probudit u psa co nejdříve zájem o sledování vlastní stopy.

Nejvhodnější denní doba, terén a časové limity v počátcích výcviku na vlastních stopách.
První nácviky stop začínáme podle možnosti ráno, pokud možno za rosy, na travnatém terénu, kdy jsou ideální podmínky pro udržení pachu. Není vhodné vzít mladého psa hned na druhou či třetí stopu na suchou oranici v pravé poledne. První
stopy vypracováváme se psem ihned po jejich položení, čas prodlužujeme pomalu, asi po vypracování 5 až 10 stop, kdy již má pes základní reflex vypracován, je možno prodloužit čas navedení na stopu například o 5 minut a stopu prodloužit asi 0 5-10 kroků.
Nespěcháme s kladením obloučků, v počátku výcviku bychom měli mít vytýčeny základní cíle:
- vypracovat u psa reflex, aby na povel "Stopa" sklonil hlavu k terénu a snažil se udržet na stopě, na kterou je naveden;
- naučit psa sledovat stopu na rovném úseku, který musí být vždy zakončen (krmivo, aport, popř. schovaný pán).

Časové limity v tomto případě nejsou ještě rozhodující, nevyplácí se spěchat. Po vypracování 5-6 stop na jednom druhu terénu je možno začít se střídáním terénů, z lučního porostu přejít občas na jetel, vojtěšku, či osení, aby se pes začal seznamovat i s jinými terénními povrchy Na oranici je možno začít stopovat, až kdy je pes jistý na trávě a uvedených porostech. I když jsou výjimky. Pracoval jsem s několika psy, kteří měli první stopy položeny na oranici, od počátku byli vedeni k soustředěnosti a při přechodu na trávu neměli pak žádné potíže. 

Připravila: Klementová Hana