Výcvik psa v rozlišování (označování) osob
(z knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)

Zkušební a soutěžní řád, platný od l. 1. 1994 tento cvik řadí do zkoušky ZMP-3, která je vrcholovou zkouškou pro malá plemena. V jiné zkoušce podle tohoto řádu, ale ani v IPO nebo SchH tento cvik nenajdeme. Bez nadsázky lze říci, že se jedná o vrcholový cvik v pachových pracích.
Je také nutno uvést, že ne každý pes, byt dobrý stopař i úspěšný při rozlišování předmětů, to musí vždy zvládnout. A to i přes správný postup psovoda a pomocníků.
Náročnost výcviku vyplývá mj. nejen z kvalitní přípravy psovoda, ale i psa a pomocníků, jejichž správná činnost je rozhodující. To mohou potvrdit i profesionální psovodi policie, kde takto dobře připravený pes je výsledkem dlouhodobé, c1e- vědomé činnosti psovoda a týmu připravených pomocníků.
Platí-li v oblasti výcviku psa v pachových pracích zásada častého tréninku, u rozlišování osob to platí dvojnásob. To se v plném rozsahu týká i trpělivého přístupu psovoda, ale i pomocníků.

Významnou roli sehrává (zde obzvlášť) typ převládající vyšší nervové činnosti psa. Absolutně se pro tento výcvik nehodí psi choleričtí, ani vyložení flegmatici či melancholici. Při výcviku policejních psů je správný výběr psů podle povah bezpodmínečný.

Pomůcky a materiál pro výcvik:
- igelitový sáček,
- pinzeta,
- předměty pomocníka,
- pinzeta,
- dlouhé vodítko (asi 2-3 metry).
Dále psovod potřebuje několik připravených pomocníků.

 

Používaný povel: "Označ"

Postup při výcviku:
Pes nasaje z předem připraveného sáčku pach z předmětu pomocníka, kterého má rozlišit. Zde je velká výhoda, že pes má již natrénováno načichávání z igelitového sáčku z předchozího výcviku v rozlišování předmětů.
Po načichání vysílá psa ke skupině osob (pomocníků). Zkušební a soutěžní řád určuje vzdálenost stanoviště psovoda od pomocníků deset kroků.

V počátcích výcviku volíme samozřejmě kratší vzdálenost. Stejně jako u rozlišování předmětů i zde psovod musí zůstat po vyslání psa ke skupině osob na místě, odkud psa vyslal.
V počátcích výcviku je však nutno psa podporovat a usměrňovat. Psovod po povelu "Čichej" jde se psem na krátkém vodítku ke skupině stojících osob, které má označit štěkotem. Jiné označení řád sice připouští, ale znamená současně bodovou ztrátu při ohodnocení cviku. Psovod jde po načichání se psem na krátkém vodítku, a to šikmo, aby vodítko bylo napnuté.
Od počátku musí být pes veden k samostatnosti a přesvědčivosti výkonu, to znamená, že psovod nemůže psa předčasně chválit, pokud pes ještě nedokončil úplně a správně cvik.
Pes musí pracovat s využitím své schopnosti diferencovat pach a nadále tuto schopnost rozvíjet.
Pomocníci musí znát rovněž metodiku výcviku, musí stát alespoň tři kroky od sebe, být absolutně ukáznění, nesmějí se pohybovat, psa dráždit či mu dokonce pomáhat, například pokrčením kolenou, mluvením, apod. Pozornost je nutno věnovat i obuvi a oděvům pomocníků, neboť i to, zejména v počátcích, může ovlivnit průběh a úspěšnost výcviku, i když jsou to zdánlivé detaily.

O co v praxi jde? Máme-li k dispozici několik pomocníků, a napři'klad jeden bude obut ve vysoké holínky, druhý v teniskách, další bude mít dlouhý kabát, ačkoliv ostatní jsou jen v montérkových overalech, tak to pro psa bude dost složitá situace z hlediska orientace na úkor soustředění se na vyhledání a označení předem avizovaného pachu ze sáčku na stanovišti u psovoda.
Od počátku psovod nechává psa ověřovat jednotlivé stojící osoby. Nestrhává jej, drží vodítko na konci, aby bylo napnuté a pomalu postupuje za psem, který si ověřuje.
V počátcích toto cvičíme pokud možno v klidném prostředí, aby pes byl co nejméně rušen okolními vlivy.
Pomocníci si vyměňují místa, když je pes v úkrytu, aby neviděl nové postavení pomocníka a celé skupiny jako celku. Postup se opakuje od načichání přes navedení psa ke skupině osob až po označení.
Jakmile pes začne štěkat, psovod jej chvíli ve správném případě nechá asi deset vteřin štěkat, pak jej pochválí. Kdyby jej pochválil dříve, mohl by si pes zvyknout na to, že štěkne nevýrazně a bude čekat pochvalu.
Dost často se stává, že psovod z obavy, aby pes nekousl pomocníka, či jej neudeřil náhubkem (možno v počátcích nácviku používat náhubek) táhne před tímto pomocníkem větší silou za vodítko. Vytváří tak vlastně nežádoucí spojitost na tah vodítka.

Dále je nutno dodržovat i zásadu, že u správného pomocníka, kterého má pes označit, se nesmí se psem zastavovat na delší dobu než u ostatních.
Psovod musí dávat pozor i při odtahování psa od pomocníka při označování. Musí se vyvarovat všeho, co by mohlo snížit sebevědomí psa při vlastním provádění cviku. Pes by přitom neměl mít stažený stahovací obojek.

 

Některé metody nácviku

Využití předmětů
Tato metoda je využitelná u vášnivých aportérů. Pomocníci stojí v řadě vedle sebe a všichni mají v pravé (levé) ruce stejný předmět. Předměty musí být ve stejné poloze, stejného tvaru, rozměrů, materiálu, barvy.Tato metoda je vhodná jako přechod od rozlišování předmětů k rozlišování osob.
Jakmile pes označí správnou osobu, psovod po přesvědčivém označení postoupí se psem o 1-2 kroky vzad. Pomocník odhodí psovi aport, který měl předtím v ruce a podle něhož jej pes správně označil. Je třeba vidět, že tato metoda je přechodná.

Předchozí vydráždění psa pomocníkem, kterého má pes označit
Jedná se o metodu, využitelnou u psů, kteří nejsou vášnivými aportéry a neoplývají potřebným temperamentem, nechtějí štěkat. Zde se vypouští předchozí načichání, pomocník vydráždí psa, psovod jej otočí, pak jde se psem k řadě pomocníků. Pes by si měl zafixovat pach pomocníka. Po určité době nácviku je nutno realizovat i načichání. Tato metoda je krajním řešením ve sportovním výcviku.

Co dělat u psů, které dráždí několik osob, stojících vedle sebe
Zde je nutno před vlastním výcvikem, včetně načichání, počítat s tím, že psovod chodí se psem na vodítku za stojícími pomocníky, poté psa posadí, pak se znovu rozejdou.
Podíváme-li se na sled cviků, které jsou obsahem zkoušek, kterými musí pes před zkouškou, kde je označování osob, projít (ZMP-3), měl by mít určitý sled průpravy - vyštěkání ležící osoby atd. Vyloženě flegmatičtí psi, ale ani choleričtí se pro tento výcvik nehodí. Zde je nutno vycházet z toho, že tento cvik se musí nacvičovat po dílčích částech. Poměrně dlouhá bude někdy cesta tohoto výcviku v provádění na vodítku.
Při přechodu na výcvik bez vodítka je nutno začít s kratší vzdáleností, než se požaduje u zvládnutého cviku jako celku.

Nejčastější chyby psovodů a pomocníků
- psovod nemá se psem potřebný kontakt, nemá se psem průpravu v načichávání předmětů z igelitového sáčku;
- pes nemá zvládnut cvik štěkání na povel jako průpravný cvik pro vlastní označování osob;
- psovod nesprávně zachází s vodítkem v počátcích nácviku; 
- psovod příliš uspěchává výcvik;
- psovod používá při výcviku nesprávné povely ("Označ" při nácviku a zejména v počátcích je možno dávat ještě pomocný povel "Štěkej", který je postupem doby vypouštěn);
- psovod předčasně chválí psa;
- psovod dovolí psovi projevy agresivního chování vůči pomocníkovi (pomocníkům), či jiný nepřípustný způsob označení - např. skákání na pomocníka atd.;
- psovod podceňuje načichání předmětu z igelitového sáčku; 
- výcvik je prováděn ve stále stejném prostředí, není měněno místo a směr postavení pomocníků;
- pomocníci neznají metodiku a cíle výcviku;
- určený pomocník má málo napachované předměty;
- pomocník (pomocníci) se bojí psa;
- pomocník (pomocníci) provokují či dráždí psa;
- pomocníci jsou při výcviku neukáznění, pohybují se, nemají potřebnou vzdálenost, hovoří mezi sebou, kouří atd.

Ještě k eventuálnímu využití náhubku při nácviku rozlišování osob. U agresivních jedinců je možno zpočátku používat náhubek, což ovšem ztěžuje načichávání. Na náhubku nesmí být mechanické nečistoty, např. zbytky zeminy, tráva apod. Před načicháváním a v průběhu načichávání předmětu ze sáčku pes náhubek nemá.

 

Připravila:Klementová Hana