Speciální pachové práce
(z knihy Pachové práce psů ve sportovní kynologie od Miroslava Ryneše)

Jedná se o skupinu specifických cviků, z nichž některé - rozlišování předmětů, vyhledávání lehkých předmětů - byly v předchozím zkušebním řádu záležitostí pouze zkoušek pro malá plemena - zkoušky ZMMP, ZMP-1, ZMP-2.
Zkušební a soutěžní řád pro sportovní výcvik psů v České republice platný od 1. 1. 1994 zakotvuje i již dříve uváděné cviky, a to jak u zkoušek malých plemen, kde se objevil nový cvik - rozlišování osob u nově zavedené zkoušky ZMP-3.
Při vyhledání lehkých předmětů došlo i u nižších zkoušek malých plemen ke změně - jeden ze tri lehkých předmětů je svazek klíčů, dále je to u těchto zkoušek vyhledání a označení ležící osoby Se zařazením zkoušek SP-1 a SP-2 se rozšířil výčet těchto cviků, konkrétně rozlišování a vyhledávání lehkých předmětů nad rámec sportovního výcviku malých plemen.
Všechny speciální cviky pachových prací jsou typické pro sportovní výcvik psů jen pro český zkušební a sportovní řád. Podobné cviky nenajdeme ani v řádu IPO ani v SchH.
V každém případě jde o soubor cviků, které při správném provádění po určité době přispívají k rozvoji čichové diferenciace psa, včetně stop. Zkušenosti získané při tomto výcviku jsou dobré jak pro psovoda i psa, i když se výcviku speciálních pachových prací nebudou věnovat trvale.
Odrazí se to v jejich práci na stopách, bez ohledu na to, podle kterého zkušebního řádu budou nadále cvičit.

 

Rozlišování předmětů

schéma

 Úvodem nutno poznamenat, že vyžaduje soustředěnost, ne- bot jde o velmi složitý cvik, kdy je nutná značná trpělivost psovoda. Pes, který začíná cvičit rozlišování předmětů, musí mít zvládnuto aportování, musí mít patřičnou ovladatelnost.
Prostě nejde tyto cviky "pilovat" v rámci tohoto vlastního výcviku. Při zkouškách podle nyní platného zkušebního a soutěžního řádu se vždy tento cvik provádí po skončení stopy.
Psovod by měl mít odpovídající znalosti o lidském pachu, znát metodiku vlastního výcviku, musí mít připraveny výcvikové pomůcky a materiál. Zpravidla jde o následující:
- dostatečné množství předmětů k rozlišování - např. nařezané kousky plsti, starého koberce apod.;
- 2-3 stále čisté igelitové sáčky; pinzetu či vhodné kleště k manipulaci s předměty, aby byla zachována pachová čistota předmětů.

Používaný povel: "Přines"
Jelikož jde o složitý cvik, nelze nic uspěchávat, proto je vhodné si vlastní cviky rozdělit do následujících etap:
- výcvik psa v rozlišování vlastního předmětu psovoda ze skupiny bezpachových předmětů;
- výcvik psa v rozlišování vlastního předmětu ze skupiny bezpachových předmětů;
- výcvik psa v rozlišování vlastního předmětu psovoda ze skupiny předmětů s jedním cizím pachem;
- výcvik psa v rozlišování vlastního předmětu psovoda ze skupiny předmětů s různými cizími pachy;
- výcvik psa v rozlišování cizího předmětu ze skupiny cizích předmětů (bezpachových);
- výcvik psa v rozlišování cizího předmětu ze skupiny předmětů s několika cizími pachy

Jak ukazují praktické zkušenosti, je možno u schopných a úspěšně pokračujících psů vynechat první a třetí etapu. Osobně však zastávám názor, že se nevyplácí spěchat, a to i u mimořádně schopných psů, v pachových pracích dvojnásob.

 

Jak si připravit bezpachové předměty?

Úvodem nutno poznamenat, že absolutně bezpachové předměty se nám v běžném prostředí nepodaří připravit nikdy Jedná se o relativní bezpachovost, která pro potřeby našeho výcviku plně postačí. Takovéto předměty si připravuji tak, že je vyperu nejprve v teplé vodě a nechám je usušit venku na proudícím vzduchu. Po usušení je ukládám pinzetou do předem připraveného zaručeně nového igelitového sáčku.
Venku usuším vždy tyto předměty proto, že například při sušení v sušárně, koupelně apod. by předměty nasály místní pachy a ty by byly zdrojem komplikací při vlastním výcviku.
Používané materiály, velikost, množství, tvar a prostory k ukládání předmětů.
Předměty by měly být a to zejména v počátečních fázích pokud možno stejného tvaru, ze stejného materiálu, včetně stejné barvy, i když barevné rozlišovací schopnosti psa jsou omezené. Zpočátku je lepší předměty pokládat tak, aby je pes po načichání a příchodu ke skupině předmětů dobře viděl - dobrá je např. betonová plocha, vyasfaltovaná plocha nebo jiný, pokud možno čistý terén.
Cvik postupně ztěžujeme například tak, že předměty pokládáme na posekaný trávník apod.
Důležité je od počátku dodržovat vzdálenost mezi položenými předměty.

Pachová nasycenost předmětů

Máme tím samozřejmě na mysli ty předměty, které bude pes v jednotlivých pokusech rozlišovat.
Mnoho psovodů tuto zdánlivě zanedbatelnou skutečnost podceňuje, to má zákonitě vliv na kvalitu, ale i rychlost postupu ve výcviku, i když se uspěchanost nevyplácí.
Pokaždé nutno brát v úvahu materiál a jeho možnosti z hlediska nasávání a udržování pachů. Jako velmi ideální se jeví pro udržení pachů plst, různé jiné textilie apod. Dříve vyprchává pach např. z umělé hmoty, pryže, dřeva apod.

Načichání před vysláním ke skupině předmětů

Současný platný zkušební a soutěžní řád pro výcvik psů v České republice povoluje načichání pouze ze sáčku. Cílem je, aby pes nasál pach ze skupiny předmětů, uložených na dně sáčku, aby je po chvíli rozlišil ve skupině předmětů a našel mezi nimi shodný pachový předmět.
Načichání má značnou důležitost a to mnohdy větší, než si dokážeme uvědomit. Pes se musí naučit načichávat, ale pozor, abychom nevyvolali u psa stres, například naražením sáčku psovi vysoko nad čenich. Znám mnoho takových příkladů z mé předchozí praxe ve výcviku malých plemen, kdy psovod malého knírače narazil sáček psovi skoro až k uším a pak se divil, že pes nechce jít vůbec k předmětům.
Dalším problémem se stává, zejména při výcviku v rozlišování cizích předmětů, dochází-li k mísení pachů. Například tak, že psovod drží sáček s cizími předměty od pomocníka za horní okraje. Pach z rukou psovoda tak překrývá pach, který pes načichává ze sáčku. Pes tak nasává směsici pachů a po příchodu ke skupině předmětů je zmaten a nerozliší správně.
U každého psa musíme nejprve vypozorovat, kolik času potřebuje k načichání, aby dostatečně nasál pach. Nelze jednoznačně stanovit standardní čas pro tento úkon, je to individuální.

Připravila: Klementová Hana