Jak pracují poradci chovu RKČR

V poslední době dochází k četným dohadům na téma kupírování x nekupírování RTW. Toto téma je probíráno mezi jednotlivými chovateli, stejně jako v řadách předsednictva a chovatelského kolegia. Ačkoliv je můj názor nepodstatný, jsem jednoznačným zastáncem platného standardu a tudíž jsem zásadně proti kupírování, zejména u psů převyšujících stáří 7 dnů věku tak, jak to zakazuje zákon na ochranu zvířat.

Na obhajobu jakéhosi nezodpovědného majitele, který nechal okupírovat své štěně až po odběru od chovatele, tedy nejméně po 8. týdnu věku, uvedla poradkyně chovu paní Damaskinosová „no a co Kopcová také nechala zkrátit ocas dospělému psu“. Jednak to není nic, co by majitele ospravedlnilo a hlavně vzhledem k mému výše uvedenému postoji se mne toto bytostně dotýká a považuji to za pokus o pomluvu. Paní Damaskinosovou jsem na to upozornila a očekávám omluvu a ujištění, že se něco takového nebude opakovat.

Pro ostatní upřesňuji celou záležitost. V únoru 2000, tedy ještě před změnou standardu, jsem dovezla z Polska okupírované štěně. Jeho zbytek ocásku v pravidelných intervalech krvácel a pes si ho neustále okusoval. Po konzultaci s několika veterináři, mimo jiné i s tehdejším předsedou RKČR, rozhodčím pro exteriér a poradcem chovu MVDr. Schánilcem, jsem se rozhodla k zákroku – rekupírování. Pes měl totiž ocas kupírovaný v polovině článku, což mu způsobovalo uvedené potíže. Zákrok nebyl pro půlroční štěně nikterak příjemný a doléčení bylo zdlouhavé. Nyní po vyjmutí zbytku článku a zahojení rány je pes zcela zdráv a s pahýlkem nemá žádné komplikace. Nechtěla bych to už opakovat, užili jsme si všichni pěkně – jak štěně, tak my při péči o něj.

Je to tedy diametrálně odlišná situace – nevyhnutelně kupírovat psa ze zdravotních důvodů a kupírovat z vlastní libovůle a estetického hlediska. Pro ilustraci přikládám pár fotek (pro výstrahu nezodpovědným majitelům) a vyjádření ošetřujícího lékaře.

 

V Praze 24.10.2001 Lucie Kopcová

kopcova@kondor.cz

 

Zpracovala: Klementová Hana